Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Film Vtáčkovia, siroty a blázni je poznačený nihilizmom a negáciou spoločenských, etických princípov, a to nielen socialistických, ale každého druhu /.../, nesocialistický, beznádejný a negativistický obsah sa prelína celým dielom." - tak znie hodnotenie normalizačnej komisie zriadenej pri Ministerstve kultúry SSR v roku 1970, ktorej úlohou bolo zhodnotiť hrané diela, vyrobené v rokoch 1968-1969. Hodnotenie bolo predložené zasadnutiu ÚV KSS... Milostný trojuholník dvoch mužov a ženy - taký slovenský Jules a Jim - je základom príbehu, či skôr mozaikovitého podobenstva, odohrávajúceho sa v presne neurčenom časopriestore, v bláznivom svete bez ideálov. Bláznovstvo troch mladých ľudí, troch vojenských sirôt Yoricka, Andreja a ich spoločnej lásky Marty, je jedinou možnou obranou pred násilím, cynizmom a beznádejou. Bezmocnosť a úzkosť hlavného hrdinu z toho, že nemožno nájsť pevný bod v živote, vrcholí v závere filmu násilnou smrťou Marty a jeho samého a prináša poznanie, že ani hra na bláznovstvo, ktoré síce prináša na okamih pocit šťastia, v skutočnosti neznamená ozajstnú slobodu... Netreba hádam dodávať, že takéto posolstvo filmu bolo v dobe vzniku filmu skutočne neprijateľným a spôsobilo, že snímka sa na dvadsať rokov stratila v trezore. Až po zmene režimu bol film náležite ocenený: získal cenu FIPRESCI na 27. MFF v Karlových Varoch v roku 1990, v tom istom roku dostal cenu za hudbu a kameru v kateagórii trezorových filmov na Dňoch českého a slovenského filmu Bratislava a v roku 1991 Cenu čs. filmovej kritiky na 29. FČSF Bratislave... Režisér Juraj Jakubisko sa obklopil vynikajúcim tímom spolupracovníkov: scenár napísal Karol Sidon /spisovateľ, scenárista a momentálne Pražský rabín/, za kamerou stál teraz už svetoznámy Igor Luther /spolupracoval napríklad na filmoch Volkera Schlöndorffa/, hudbu zložil vynikajúci Zdeněk Liška. V hlavných úlohách excelujú francúzsky herec Philippe Avron, Jiří Sýkora a Magda Vášaryová. Film Vtáčkovia, siroty a blázni bezpochyby znamená v Jakubiskovej tvorbe výrazný medzník. Patrí do Zlatého fondu slovenskej kinematografie a doteraz reprezentuje našu krajinu s úspechom v zahraničí. (STV)
(viac)Recenzie (107)
V dobrém slova smyslu nezapomenutelný filmový zážitek - nic jiného jsem ostatně od Juraje Jakubiska nečekal. Herecké výkony velmi dobré, styl vyprávění naprosto osobitý, ovšem nejvíc si mne získala fantasmagorická atmosféra kombinující živočišnost, radost ze života i značnou dávku morbidity. Jedinou vadou na kráse je - jak už tu píše také igi B. - mizerná technická úrověň zvuku, který je v dialozích místy pod hranicí srozumitelnosti. ()
Ani opakované zhliadnutie vtáčkov nezmenilo nič na rozpačitom dojme z nich. Myslím, že Jakubisko si nakrútil film hlavne pre seba. Nepopieram, že existuje skupina divákov, ktorých oslovuje jeho vizuálna a surreálna stránka, i takých, ktorí budú vo filme hľadať a nachádzať jeho významy, dešifrovať jeho metafory a dajú priechod neodolateľnej chuti o tom niekde napísať. Ja však patrím do skupiny tých, ktorí sa iba nechápavo dívajú, čakajú než sa Jakubisko vyblázni do sýtosti a film skončí. A potom dajú filmu dve hviezdičky za ňadrá mladej a krásnej Magdy Vášáryovej. Za každé jednu. ()
Slovenské Sedmikrásky, u nichž se stejně jako u Chytilové mísí rozpustilost, imaginativní hra a podobenství s vyumělkovaností, artificiálním aranžérstvím a manýrismem. Vtáčkovia, siroty a blázni, obávám se, nejsou uměním, ale nechtěně autotematickým manuálem, jak umění vytvářet - od projekce, přes inženýring, až po montáž a výstavbu. Jistě, on i super-auteur Fellini musel ze Sladkého života a z 8 ½ pragmaticky vytěsnit kauzalitu s linearitou, aby mu z toho vypadlo umění, protože udržet spontaneitu v dlouhometrážních narativních hraných filmech není dost dobře možné jen tak samo od sebe. Tomu musí i ti největší Olympani, kteří večer obcují s múzami a přes den to kroutí na celuloid, dopomoci. Jen je záhodno vyvarovati se toho, aby byl tímto - výše řečeným - nebohý divák zprudka unášen. ()
Velmi zajímavý a silně osobitý film režiséra Jakubiska. A také film který byl více než dvacet let zakázaný. Tento Slovensko-Francouzský film který byl vlastně prostřední částí volné trilogie z období let 1968-1970, jejichž součástí jsou snímky Zbehovia a pútnici (1968) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970-1990). Mozaikovitě, karnevalově hravé podobenství se odehrává v blíže neurčeném časovém prostoru, i když je zřejmé situování na Slovensko do relativně svobodného, ale zdeformovaného období ,,mezichvíle", tak trochu snad po válce, ale především v roce 1968. Hrdiny jsou vlastně jak už je výše uvedeno tři malí sirotci, jejichž rodiče se navzájem ,,povraždily", tři opuštění blázni, kteří v šíleném a ošklivém světě přežívají jen díky svému programovému bláznovství (ale bláznovství jako droga, v tom pravém smyslu slova), díky principu hry, filozofii radosti v sobě a prožívání přítomného okamžiku. Imaginární (neskutečný, vymyšlený) syn M. R. Štefánika Yorick ,,všechny napřed poblázní a potom je zabije, aby je posléze zachránil před realitou". Vynikající a nadčasový film, a opravdu skvělý zážitek. ()
Neustálým ujišťováním, že se vlastně jedná o film, u mě klesá hodnota na straně podobenství a obrazu společnosti. Zbývá pak jenom drama o milostném trojúhelníku v odporně přestylizovaném a kontrastním hávu, pro který je slovo kýč velmi málo. Skutečně všechno, co se dalo přetáhnout přes únosnou mez, se přetáhlo a alespoň pro mě tento fakt činí poměrně nesnesitelným pocitem z tohoto filmu, ruku v ruce jdoucí se špatným vedením. A úchylné symboly typu umírající důchodkyně v podzimním listí, vo tom žádná... ()
Galéria (14)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (17)
- Film bol natáčaný v spolupráci s francúzskym štúdiom Como Films Lux c.c.f. Paris. (Raccoon.city)
- Natáčení probíhalo v politicky velmi vypjaté době, což zasahovalo i do výroby filmu. Například sovětský voják, který ve filmu obtěžuje Martu (Magda Vášáryová) nebyl herec, nýbrž skutečný voják. Natáčení u pomníku „buržousta“ Štefánika zase probíhalo brzy ráno, s malým štábem, načerno, za velkého strachu tvůrců. (Cimr)
- Magda Vášáryová si kvůli tomuto filmu neostříhala své proslulé dlouhé vlasy, jak se traduje. Má je schované pod jakousi „čepicí“. (Cimr)
Reklama