Cesta utrpení

Domestikovaný Rumun Steven Seagal dostal po 15 rokoch opušťák zo Zeme zasľúbenej a natočil film (ku ktorému si sám napísal scenár) v exotickom Thajsku. Ako by to nestačilo, rozhodol sa, že okrem klasických bojových a krvavých scénok musí divákovi ponúknuť niečo navyše. A tak z 85 minút (vrátane záverečných titulkov) dobrú hodinu Steven len posedáva a filozofuje nad nesmrteľnosťou chrústa, zmyslom kung-fu, alebo neviem čoho. No, aby som to skrátil, bolo to proste nudné, ale vďaka exotickým exteriérom aspoň vizuálne prívetivé. Nad obligátnu hviezdičku to však nevydalo ani tentoraz. 20 % (25.11.2018)

Steven ''pakoblížek'' Seagal se už 15 let z ničeho nepoučil. Nezhubnul, nesehnal kloudnýho režiséra a opět si napsal naprosto stupidní scénář, ve kterém se snaží filozofovat o světovém míru a důležitosti bojového umění, lásce k bližnímu svému a bůh ví co všechno Steven ve filmu ještě miluje. Sice ta bečka občas máchne rukama a sem tam s někým opravdu mrdne o zem, jinak se opět koukáme na záda o šedesát kilo lehčího kaskadéra, na cákance digitální krve a to je všechno. Jestli tohle ten namachrovanej pekáč ladil ve střižně rok a půl, začínám se děsit druhého Nica. Seagal dávno rezignoval na jakoukoliv snahu objevit se v něčem, kde si z něj půl planety nebude dělat prdel. Je ovšem šílené, že tahle blitka je po deseti letech to nejlepší co natočil, finální souboj trochu připomíná starý časy, kamera ujde, Kat Ingkarat je neskutečná roštěnka, jako při tý lesbický scéně v klubu jsem se konečně probudil z letargie a co je asi nejlepší, že se to odulé postarší prasátko konečně na žádnou mladou Vietnamku nevrhne jak megalodon na makrelu. Co se ale s tímhle chlapíkem stalo, to si láme hlavu asi hodně lidí. Jeho filmy do roku 1997 neměli prostě chybu. Nečekám už nic.35%. (08.12.2018)

Neuvěřitelné. Tohle je Seagalův nejlepší film za spoustu let. Jsem z něho fakt nadšený a jsem rád, že SS vrátil ke starému dobrému Aikidu místo bezhlavého střílení, i když ano, i zde se střílí. Jediným zásadním černým puntíkem na tomto snímku je ta digitální krev, která je mnohdy fakt přehnaná. Ale hudba, kamera (jeden z mála SS filmů, který je v aspect ratio 2,35:1) a styl vyprávění jsou prostě fajn. Závěrečný Seagalův proslov mě celkem vzal za srdce a jakoby byl jistou rozlučkou. Nechť si každý přebere sám. V titulcích hrající a zpívající SS mě fakt pobavil. Jo a díky mým 4* jsem hodnocení zvýšil ze 46% na 47%, dobře já :) Za mě 75%. (25.01.2019)

Sádelník si pořád jede to svoje. Podle nadějnýho traileru jsem doufal (marně), že dostanu něco víc než je současný standart Svatého Štefana, ale to jsem doufal zbytečně. Trailer je opět totální fake a bylo do něj dáno veškerých deset minut akce v tomto (bez titulků) zhruba osmdesátiminutovém filmu, který je z větší části o Seagalově meditaci, hromadě jakoby smysluplných ale vlastně nic neříkajících keců. Akci tu vyplňují dvě opravdu mega trapné přestřelky a pár typických bitek ve stylu sádelníka let minulých, kdy jsou opět prostříhané už klasicky tak, že jsou v nich vidět jen nohy a záda Stevova dubléra, ale to není nic co by mě mohlo překvapit. Kurwa sádlo a tohle jsi ladil více než rok?! No snahu ti neberu a ty vyzvání k tanci a hra v sedě (jak jinak) na kytaru ti jdou dobře, ale někdo naivní si třeba mohl myslet, že máš ještě na víc...Hmm tak holt definitivně ne. Výsledek je bohužel v tomto případě úplně stejný jako u za týden slepené sračky. Bohužel....15% (07.10.2018)

Typická segalovka, jehož námět by se dal tradičně okomentovat po švejkovsku. Unesly jste dívku, tak tady máte přes držku. Steven Seagal opět nezklamal. Dějová linka je už tedy předem známá. Snímek začíná nejdříve akcí, kdy je nám názorně ukázáno, co že je hlavní postava, právě ztvárněná Stevenem, zač a pak děj pokračuje jeho současným životem někde v asijské zemi, tentokrát jako vyhledávaný lékař. A když je požádán o záchranu unesené dívky, což předpokládaně nejdříve odmítne, dá dohromady starou partu a nastane řežba. Mezi tím neustále moudré filozofování a jeden moralizační proslov o stavu současného lidstva na konec. No, a je to. Takže skutečně nic nového pod Sluncem. Jeden rozdíl tu ale přeci jen je. Během natáčení se viditelně sázelo na dokonalost. Takřka umělecká kamera ve spojení s výtvarnou stránkou každičké scény snímek téměř sklouzává až do končin artových počinů. I cákance krve působí jako artový obraz. Barvy září svou obrazotvorností, prostředí je ve spojení s psychologickým projevem dané scény, soundtrack působí relaxačním dojmem. Akční scény typicky segalovsky drsné a jako obvykle je v určitých kratičkých záběrech poznat Segalův dvojník. Takže se v podstatě jedná o současný segalovský filmový standard, jen vizuálně jinak natočený. (13.10.2018)