The Witness for the Prosecution
Réžia:
Julian JarroldKamera:
Felix WiedemannHudba:
Paul EnglishbyHrajú:
Toby Jones, Andrea Riseborough, Billy Howle, Monica Dolan, Kim Cattrall, Dorian Lough, Paul Ready, David Haig, Robert East, Andrew Havill, Graham Parrington (viac)Obsahy(1)
Londýn roku 1920. Brutální a krvežíznivá vražda potřísnila přepychové koberce hezkého londýnského domu. Obětí je okouzlující a bohatá Emily Frenchová. Všechny důkazy ukazují na mladého Leonarda Volea, bezohledného prospěcháře, jemuž mladá dědička odkázala své obrovské bohatství, a který jí nemilosrdně vzal život. Tak to alespoň líčí Emilyina oddaná hospodyně Janet McIntyreová před soudem. Leonard však zarputile trvá na tom, že jeho partnerka, tajemná sboristka Romaine, může dokázat jeho nevinu. Zastupováním Leonarda je pověřen jeho advokát John Mayhew a člen královské soudní rady Sir Charles Carter KC. Napínavé dvoudílné drama Svědek obhajoby je adaptací stejnojmenné povídky spisovatelky Agathy Christie. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (49)
Agatha Christie jinak a přitom pořád stejně. 1) Spoiler. Jedna ze čtyř variant, které se nabízely od samého začátku, pak nastala. Zásadní odhalení se nekonalo. Ale i tak byl příběh docela napínavý. Očividně jsem předchozí filmové verze neviděl. 2) Pěkný 27letý Billy Howle (obžalovaný Leonard Vole) a můj oblíbený herec, 49letý Toby Jones (advokát John Meyhew) mě u obrazovky udrželi až do konce. ()
Zcela zbytečné je zdlouhavé seznamování s bohatou dámičkou Frenchovou. Po její smrti se však příběh skvěle rozjede, Jarrold nás přenáší do sychravého Londýna plného mlhy, stínů ve špinavých zákoutích i dusivého Mayhewova kašle. Oproti verzi s Dietrichovou je zde mnohem vybroušenější vizuál, napětí je zhruba srovnatelné, stejně tak herecké výkony. ()
Svědek obžaloby má klid divadelního představení, ale vypadá trochu jinak. Je to taková kombinace filmu a divadla. Diváci dvě hodiny čekají jestli dostane oprátku nebo nedostane. Jít dnes do kina je nadlidský úkol - hodina cesty, film dvě a půl hodiny a hodina cesty domů pokud se s někým nestavíme na skleničku vína a je půlnoc. ()
Jarroldova verze si o porovnání s Wilderovou verzí z roku 1957 přímo říká. A myslím si, že nemuselo dopadnout špatně. Nevadí, že sépiová barva atmosféru někdejších dob sotva připomene; nevadí, že se tolik nekonverzovalo (možná i k prospěchu věci), nevadí, že tam Marlene Ditrichová nevystavovala svoje nohy, nevadí, že..... ale vadí ten podivně zaranžovaný a protahovaný závěr, ve kterém (na rozdíl od Wildera) zemřou zrovna ti nepraví lidé. Zkrátka, Wilderům závěr a komentář hlavního obhájce: "... ona ho nezavraždila, ona ho popravila... a teď máme další práci ... obhajobu paní...", je zkrátka lepší, než obligátní odchod zneužitého obhájce do oceánu. ()
Že je Agatha Christie klasik, který nezklame, je známá věc již řadu desítek let. Julian Jarrold je ale ještě k tomu zřejmě mistr přes televizní filmy, protože kromě klasicky brilantních britských hereckých výkonů tu je řada originálních momentů a vizuálních vychytávek, které celý dvoudílný film příjemně vyšperkovaly. ()
Reklama