Toman

V důsledku neusledovatelné, protože to z desítek jmen (kdy každé je představeno designově podivně nepadnoucím titulkem v obraze) a linií není vytyčeno nic, co by měl divák sledovat - pomalu z každé interakce a dialogu vyvstává námět na samostatný film a než pochopím, že záměr filmu je zůstat právě u toho a nevytvořit klasické vyprávění, už je dost pozdě, jména důležitých postav jsem zapomněl, protože jsem nevěděl, že jde o důležité postavy, a poměrně nevím, co se zbytkem stopáže dělat. Odvážná tvůrčí volba (a jsem ochotný uvěřit, že jde o záměrnou volbu, jak tvrdí Trojan), která by potřebovala trochu lépe rozjet, aby bylo jasné, o co se pokouší. Problém toho filmu je fakt jeho první třetina, kde sled scén prakticky odmítá dávat záminky k vzniku významů a vůbec nenavádí diváka, jak by měl sledované číst (ke konci film začne být funkčnější, protože je mnohem klasičtější, začne pracovat s emocemi a empatií - prostě stane se normálním filmem, takže trochu antiteze dosavadní snahy). Jinak Macháček to sice nedává, jeho rozsah (resp. absence jakéhokoliv rozsahu) na tuhle roli prostě nestačí, ale je to lepší, než jak jsem se bál. Chápu, že Macháček má pro mnohé charisma a ve správných rolích plně respektuju herce, kteří spíš prezentují sami sebe, než že by hráli - ale jako lead v takhle komplexní pozici vypadá Macháček prostě ztraceně a jeho pokusy o herectví, možná první v jeho kariéře, prostě nefungují. Tady film možná zachraňuje, že ani okolo protagonisty neexistuje pevná vypravěčská linie, takže nevadí, že jde o stejně topornou postavu jako v případě desítek vedlejších postav. 55 %, 2 a 1/2, - a celková náklonnost k tomu filmu, byť by mohl být proveden trochu zručněji a přehledněji a koncentrovaněji. (30.09.2018)

Vynikající příspěvek do doby, kdy bychom se snad už mohli začít pokoušet vyrovnávat alespoň s tak vzdálenou minulostí jako je druhá světová válka a události krátce po ní. Dobře, možná je to naivní myšlenka, když máme problém i s aspoň trochu objektivní reflexí první republiky, ale je třeba mít naději:) A co samotný Toman? Skvělé obsazení, kostýmy, masky, vůbec technická stránka. Film sice nejde ani v jednom ohledu do hloubky, ale šíři záběru má úctyhodnou. Připomínat si, že konec války nebyl začátek obnovy, ale že se další roky po světě stěhovaly statisíce uprchlíků, a že už za války se usilovně pracovalo na tom, jak "správně" uchopit vládu v osvobozeném Československu - a především jak vypadaly prostředky toho uchopení - rozhodně neškodí. A asi se najde jen málo lidí, kteří by nečernobílost lidských charakterů i dějin dokázali ilustrovat lépe než Zdeněk Toman. Tohle se Ondřeji Trojanovi opravdu povedlo. 80% (18.06.2020)

Zajímavá postava, zajímavé reálie, ale celé je to jaksi chladné, skoro chvílemi víc dokument než drama. Jiří Macháček se někde vyjádřil, že občas moc nevěděl, co hrát, že své postavě zcela neporozuměl, neuměl se do ní vcítit - a bylo to poznat. Chyběl mi psychologický ponor, který by i umožnil sdílet sympatie, anebo odpor. Nedovídal jsem se nic o Tomanově skutečném vztahu ke komunistické ideologii ani o jeho vnitřním pocit židovství. V podstatě jsem se na film díval jako na ubíhající krajinu z okna autobusu, bylo mi dost jedno, jak to skončí. (05.05.2019)

Dvě a čtvrt hodiny dějepisu o docela zajímavé postavě československých (a Izraelských) dějin a upřímně, o mnoho více, než o filmový dějepis se tu nejedná, ale to není z principu špatně, je to totiž výborně natočené a od herců po kostymérnu je to výborná práce. Děj je bohužel na několika místech zbytečně natahovaný a některé zvraty by si zasloužili mnohem víc osudové atmosféry (absolutně v téhle oblasti selhává hudba, mimochodem). Osobně mě ale hrozně štvala neskutečně klišovitě napsaná postava sekretářky, která je omezená jen na to, aby se na lusknutí prstů stala rozhoďnožkou, případně se decentně culila na rozvážné soudruhy, než tohle, raději takové chodící klišé příště jako charakter vyškrtnout úplně. (05.04.2019)

Přes všechny chyby filmu je to sice dlouhé, ale stále dobré dobové drama o nástupu jedněch z nejhorších let našich novodobých dějin. Macháček téměř nehne brvou, ale jako zákulisnímu hráči mu to právě proto sluší a vynikne pak, když se má více projevit (rozhovor s americkým velvyslancem, útěk z vazby). 70%. (11.03.2019)