Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa

To bylo tak: Internet prožíval svůj vzestup, neznali jsme sociální sítě, vznikaly první amatérské fanweby a tou řídkou sítí začaly prosakovat první informace o tom, že kdesi na Novém Zélandu budou natáčet film podle famózní knihy Pán prstenů. Během dvou let se kusé informace sjednotily do hutných zpráv a desítek fotografií, také ovšem fám, fejků a několik splasklých bublin o Tomu Bombadilovi. Naprosto fantasticky působily první informace o hercích, kteří měli ztvárnit hlavní role. Celý svět prožíval nadšení z Aragorna či Galadriel, kvitoval obsazení Gandalfa, diskutoval nad Frodem a bazíroval nad Elfy zejména Elrondem. Řešili se exteriéry, hudba, kostýmy a především všechny ty odklony od předlohy. Tomu filmu zkrátka předcházela neskutečná masáž fanoušků. Už nikdy potom to nebylo takové. Šlo o to "poprvé". Pak přišel ten velký den. Objevily se první recenze. Dopadlo to špatně! V televizi to doslova sejmuli. Nezbývalo, než na to druhý den vyrazit na premiéru do hlavního města. Stačilo pročísnout řady eflů, trpaslíků, hobitů a skřetů a vyfasovat lístek. Pche, pitomé recenze! Dav rozhodl jinak. Z filmu se stal jeden z největších hitů v dějinách světové filmografie. Recenzenti začali pomalu obracet, nakonec se jim začal líbit i ten soundtrack. Nikdo nechtěl jít hlavou proti zdi. Pirátské kopie ovládly počítače milionů uživatelů. Přišly prodloužené verze. Nejsem asi jediný, kdo je viděl více než desetkrát. To jsou desítky hodin sledování! Konaly se kinomaratóny, pořádaly cony, na louce za Prahou lidé simulovali bitvy ve Středozemi, zavládla prstenová mánie. Pána prstenů začali číst i lidi, kteří v životě přečetli jen lístek na vlak. Prstenová extáze opojila celý svět a všichni už zapomněli na ty první recenze, kde vlastně neřekli nic jiného, než holou pravdu. Hudba je příliš patetická. Celé je to kýčovité, hobiti jsou jako děti, knihou to zcela pohrdá, mnozí působí příliš teploušským dojmem, žádná krev, zmatky v chronologii, nic o geografii Středozemě, změny velikostí hobitů, WTF-Arwen, Gluma mluví kačer Donald, Frodo si kouše nehty a další a další více či méně hnidopišské postřehy by se asi hodilo vypsat do jednoho velkýho "flejmu", ale když ono je to tak krásný. Je to sice úplně jiný svět, než ten, který stvořil J. R. R. Tolkien, ale tím spíše nás zcela pohltí. Tenhle film to ještě umí. Z celé filmové prstenové tvorby je nejpodmanivější, dějově nejnatřískanější a samozřejmě nejkoukatelnější. Dále je třeba vypíchnout několik faktů, které to tak nějak řeknou samy za sebe a tím i lze toto pojednání ukončit: Hobitín a Dno Pytle, Můstek v Khazad-dûm, Lothlórien a Galadrielina zkouška, Argonath a Boromirova smrt. (21.12.2013)

LOTR neztratil ani za deset let nic na své síle. Provází mě od začátku mého zájmu o filmy a postupně ho vnímám stále do větší hloubky a uvědomuju si, jaký kolos zvládnul Jackson rozpohybovat, aniž by ztratil duši. Právě to, jak tento velkolepý umělý mýtus JRR Tolkiena ožívá obohacený dětsky upřímným Jacksonovým srdcem, je to nejlepší. Až se člověk necítí divně psát tak teatrální komentáře. (02.09.2008)

Film plný krásných obrázků, úžasných scén, výborných herců (a dost zajímavých postav), nicméně dějově je poněkud chudší. Skupinka lidí a tvorů prostě jde někam za určitým cílem a na cestě musí překonávat mnohé překážky - na tři hodiny trochu málo. Ale ztvárnění je prvotřídní, navíc to co složil Howard Shore je samo o sobě mistrovské dílo. Například přechod přes most Khazad Dum je díky spojení hudby a obrazu až "fyzický zážitek". (17.07.2003)

Podle mě nejlepší díl série. Ptáte se proč, když je dvojka i trojka mnohem nabitější, velkolepější, počítačově dokonalejší a narozdíl od jedničky, kde sleduje jen několik postav, nám nabízí osud celé Středozemě? Možná právě v tom, co jsem už napsala. Jednička je totiž právě ten nejskromnější díl série, který vás neohromí geniálními bitvami, ale zato vám skvěle představí několik málo postav. S těmi se skutečně sžijete a to v mém případě mnohem líp, než tomu bylo v takové dvojce i trojce. Navíc jako film není tak rozházený, nepřeskakuje pořád mezi několika dějovými liniemi, ale nabízí jednu spojitou, která vás skutečně chytne. Z dnešního úhlu pohledu mi taky přijde mnohem děsivější scéna, v níž několik černých jezdců v noci pronásleduje bezmocné hobity; ano, mnohem silnější než scéna, kdy statisíce skřetů obléhají jedno město. A ta hudba Howarda Shorea... myslím, že k ní ani není co dodat. Takže můžu jen poděkovat Tolkienovi, že dal kdysi svými knihami předlohu tam skvělému filmu. (16.10.2006)

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák. (23.07.2011)