Izba s vyhliadkou

Máme tu zase jaro a já mám lýtka celá zapálená, i rozhodla jsem se přetlak vášně upustit u romantického dramatu, a když už něco cituplného, tak jedině z viktoriánské Anglie. Jak je patrné, tak jedinou tehdejší dívčinou povinností bylo se dobře vdát. Na výběr pak bylo ze dvou mužských exemplářů. První nápadník byl ztělesněná serioznost, nažehlené puky ostré jako břitva, s delším rodokmenem než měla Lassie, ovšem krapánek nudnej patron. Druhý potencionální manžel byl oproti tomu samej vtípek, většinou to bývál taky poměrně fešák, jenže duše rozervaná a každá žena ví, že s těmahle osudovejma je to kříž, protože se do vás sice zamilujou, ale dřív nebo později dostanou pocit, že je jich pro jednu ženu škoda. Těžký rozhodování. Tenhle film má ale bonus a to přibližně šedesátou druhou minutu, kdy jsem musela cudně sklopit zrak, protože tvůrčí tým nechal na plátně dovádět hned tři nahé mladíky (no, ten jeden možná úplně mladík nebyl, ale zase do tý doby hrál faráře). Takže dívkám a homosexuálům film vřele doporučuji, pokud ale máte normální hladinu testosteronu, tak se tomu raději vyhněte. (11.04.2015)

----- "Náhody jsou méně řídké, než si myslíme.“ ----- Prototyp romantického příběhu, který prakticky nemá žádná slabá místa. Pro správné chlapy nejspíš nezajímavý a fádní - ale co naděláte, ženy a dívky všech věkových kategorií čas od času prostě potřebují vidět přesně takový kouzelně prostý a milý příběh ... :-) (22.04.2010)

Jako romance to není až tak překvapivé, ale jako historický film je to velmi dobré a velmi zábavné. To vám pak i sedne to, jak jsou vtahy asexuální a jak i polibek může být hodně. A jeden vášnivý polibek může znamenat všechno. Herecky výborné, o tom je tenhle film primárně, protože jinak by to bylo jen další romantické drama, i když pravda, zábavné. (15.01.2016)

..my děvčata někdy potřebujeme dostat lekci, než si připustíme, kde je nám nejlépe... :) Sladká Helen Bonham Carter v jedné ze svých prvních velkých rolí. Křehká romantická kostýmní podívaná Jamese Ivoryho, který si plave v tomto žánru, jako ryba ve vodě, se mi líbila vždy. A pokaždé mi dala něco dalšího. Jinak je vnímaná v osmnácti, jinak v osmadvaceti a nakonec přijdou roky, kdy to člověk chápe už celé. Maggie Smith je excelentně anglická, D.D. Lewis jakbysmet, Julian Sands je dokonalý románový sen a i zbytek zúčastněných přesně sedí do příběhu podle Forsterovy knihy. Záběry jako z Monetových obrazů, Pucciniho hudba, vůně Itálie... "Klidně si tomu říkejte Itálie, já tomu říkám osud." Pokoj s vyhlídkou mi připomíná všechno možné, kupříkladu, že bychom si měli určitě vyrazit na pár dní do Florencie. (30.01.2019)

Otevřené okenice nahlížejí do světnice. Tam, kam se slétly dvě hrdličky, rozezněly se nevinné lásky zvonečky. Dvořit se lásce je tak poetické, klamat své city je neetické. Vypusť ze srdce zmatek i konvence. Dostát něžnostem je pohlazením, štěstím od srdce. Ten nejkrásnější cit mezi nebem a zemí prozářil pokoj s vyhlídkou vybranou malebnou anglickou smetánkou. Ten čistý cit, který nepoleví, nechť slib polibků se vyplní. Romantické duše rozzáří i ten suchar, nepraktický estét s charismatickou tváří, Daniel Day-Lewis. Slunnost, otevřenost italské přírody, historická zákoutí a energie vábivé Florencie, rozšněrovaly tu slušnou, vzornou a konzervativní dámu - starou dobrou Anglii, ten poctivý, tradiční, venkovský "čaj o páté." (05.04.2015)