Súmrak dňa

I když se emocím Hopkinsův hlavní představitel snaží bránit všemi prostředky - jeho největším "prohřeškem" je tak stručné zaklení při rozbití lahve s vínem - je film nesmírně citlivý, britsky ponurý, ale ne depresivní, a nanejvýš pohlcující. Herecky i režijně prakticky bezchybné, z hlediska narativního mi chybělo nějaké vyvrcholení, silná scéna, která by se nesmazatelně zapsala do paměti. I přesto však zážitek. (15.11.2013)

Kazua Ishigura mám rád. Jeho nedôveryhodný rozprávač pre mňa významovo a dejovo veľmi obohatil fikčné historické udalosti do ktorých spadá aj román Súmrak dňa. Rovnaký pocit aký som mal z knihy som mal aj z Ivoryho filmu. Málokedy sa stáva, že adaptácia je tak presná a rovnako významovo bohatá. Tá plejáda emocionálnych detailov skrytých za maskou profesionality rezonuje veľmi výrazne. Ťažko by som mohol vypichnúť jednu vec ktorá ma ako fanúšika potešila. Je ich tu veľa. A spolu tvoria výrazné a komplexné memento s morálnym presahom a láskavým jadrom. Herecky, hudobne a formálne bezchybné. Pri tomto filme kupodivu zabolí, že sme prišli o takú ikonu, akou bol Chris Reeve. Je to skvelá pripomienka sily vizuálneho média a toho, ako kedysi filmy túžili a potrebovali rezonovať v divákovi aj po dopozeraní. (09.11.2022)

Občas se nebojím označit nějaký film za UMĚNÍ. Popsat tak svěle charaktery lidí ve filmu jsem snad ještě neviděl. Hopkins ve své snad nelepší roli muže, který nepřestává ani na chvilku být uhlazeným majordomem, vždy ví, kde má své místo a ani na okamžik se neodváží rozmýšlet důsledky rozhodnutí svého pána. Lokaj, který nedává průchod svým citům, ani když umírá jeho otec. Stává se nezůčastněným svědkem příprav událostí, formujících budoucí vývoj Evropy. James Fox, lord s genealogií bůhví kam, má jasné představy o třídním uspořádání lidské společnosti. Věří myšlenkám nacismu a na svém zámku pořádá politická setkání čelných britských představitelů se zástupci Hitlerova režimu. Charaktery postav výrazně ovlivňují jejich osudy, Hopkins ignoruje milostné vzplanutí k nové komorné, i když ta mu jasně dává najevo svůj zájem, Fox i přes jisté výčitky vrací do Německa dvě židovské dívky. Lidé potlačující své svědomí a své city, to je soumrak dne. Svědectví o době, o lidech, o společnosti, která určuje každému jeho neměnnou pozici. Vynikající dílo. (08.12.2006)

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

Dovolím si tvrdit, že majordomus Stevens je Anthonyho životní rolí. Hannibal vzniknul jako vedlejší figurka a postupně dostával ve filmech větší a větší prostor, ale je to milimetrově přesný, pečlivý ryzí profesionál Stevens, kterému budete zobat z ruky. Co by tak člověk dal za to, kdyby mu to se slečnou Kentovou někdy vyšlo. 85% (23.11.2021)