Súmrak dňa

Politika appeasementu pohledem (ne)romance, kde vilné pohledy, věty vzájemné náklonosti či jakékoli přiznání citů nepřichází v úvahu. Veškerá pnutí vytvářející smyslnost se skrývá v prostých osloveních "pane/slečno" a distingovaných poklonách dobře odvedené práce. O co lépe napsaná, o to lépe zahraná charakterová studie jedince zdánlivě bez názorů, emocí a osobního života. Jedince, jehož osobností je "jsem tu, abych sloužil". Scénář lepší předlohy; byť i ta je nesporně vynikající, tak je vyprávěna Stevensem čili se ztrácí aura fasády nepřístupnosti ústřední postavy. Sofistikovaný a utlumený "jen tak mimoděk" pohled na velká životní i historická témata. Navzdory zdánlivé chladnosti (či díky ní?) je to předně o živoucích postavách a vroucích emocích. A to, paradoxně, bez jakýchkoli emocí; natož vroucích. (16.01.2024)

Tento film sme mali roky rokúce na VHS, ale námet filmu ma nikdy nelákal si ho pustiť. Tak som to konečne riskol a naplnilo to moje negatívne očakávania. Ten typ nenaplnenej lásky, keď hlavné postavy okolo seba chodia a ani jeden z nich neprejaví svoje city ma neskutočne serie. Mal som chuť kričať, vrieskať, obúchať im prvú vec čo by som mal po ruke o hlavu, aby sa už sakra vymáčkli. Ale film sa skončí a prd z toho. Ani jeden k šťastiu nedošiel. Ona aspoň úplne nepremárnila život ako on a mala rodinu. Ťažko sa mi hodnotia aj výkony. Asi zahrali dokonale presne to, čo sa od nich chcelo, ale mňa tento typ postáv proste sral. Ako celý film. Tak dávam neutrálne 3*. (28.01.2024)

I když se emocím Hopkinsův hlavní představitel snaží bránit všemi prostředky - jeho největším "prohřeškem" je tak stručné zaklení při rozbití lahve s vínem - je film nesmírně citlivý, britsky ponurý, ale ne depresivní, a nanejvýš pohlcující. Herecky i režijně prakticky bezchybné, z hlediska narativního mi chybělo nějaké vyvrcholení, silná scéna, která by se nesmazatelně zapsala do paměti. I přesto však zážitek. (15.11.2013)

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

Úctyhodná akademická podívaná o ctnostných lordech debatujících bohatou slovní zásobou o politických ideálech, která mnohdy postrádají bytelný kontakt s realitou. Přiznávám, že jsem částečně negativně zaujatý proti tomuto papalášskému, navíc zbabělecky-britskému prostředí, které jen přikládá pod kotel nadměrné byrokracii, ale budiž... Soumrak dne je právě o vykreslení krás a strastí této kultury. Ztvárnění doby a prostředí je vskutku vynikající. Úcta a oddanost s jakou pan Stevens, v naprosto přesvědčivém podání Anthony Hopkinse, přistupuje ke svému životnímu poslání - sloužit, je až fascinující. On neodmlouvá, nezpochybňuje, problém je, že spolu s tím se bojí i samostatně myslet, natož cítit. Jeho skryté city jakoby ani nepůsobily vnitřní agónii, kterou by měly! Pan Stevens je prostě potlačí, protože to tak vyžaduje jeho sociální status. Je to úctyhodné nebo vlastně... nelidské a roboticky nudné? 6/10 (04.11.2013)