Zlatá čaša

Výborná lekcia ako múdro a s ojedinelou gracióznosťou zachrániť manželstvo a ukončiť manželskú neveru. Poučné, ale zbytočne rozvláčne a miestami nudné. Veľmi sympatická Kate Beckinsale, čo však neplatí o Ume Thurman. Tá úloha jej vôbec nesadla, typovo sa na to vôbec nehodila. Váham, či nepridám ešte jednu *, ale ostávam pri silnejšej trojke. (17.01.2011)

Pro Jamese Ivoryho představovala Zlatá číše návrat k románům Henryho Jamese. V minulosti adaptoval ikonické Evropany a Bostoňanky. Původní román The golden bowl (1904) máme k dispozici sice jen ve slovenském překladu jako Zlatá čaša (1977), ale vzhledem k tomu, že jde o autorův vrcholný psychologický román, není problém s jeho srozumitelností. Obvyklá Jamesova formulka "Američanka v nesnázích se kochá renesančními italskými paláci a prožívá morální muka" je na svém místě, takže je zároveň dostatek času na skvělou práci s herci a na přehlídku nádherných secesních kostýmů. Jo, Uma Thurman nikdy nebyla atraktivnější. (08.01.2021)

Od sedmdesátiletého režiséra se asi nedala čekat jakási hi-tech zábava plná nejrůznějších vychytávek. Spíš je lepší čekat konzervativní příběh s nádechem starých časů. To film splnil, ovšem za celé dlouhé dvě hodiny mně nedokázal prakticky vůbec zaujmout a podrobněji vtáhnoutt do děje. Tahle skoro až televizní adaptace jede na starý pohon a to je důvod průměrného hodnocení. (12.11.2005)

Od Henryho Jamesa som čítal iba "Portrét dámy", pretože som chcel vedieť, z akej predlohy vychádzala Jane Campionová pri svojom filme. Predloha bola rovnako skvelá ako film. Pri Ivoryho Zlatej čaši takúto možnosť porovnania zatiaľ nemám, ale s najväčšou pravdepodobnosťou zvíťazí román. James Ivory je buchnutý do starého dobrého Anglicka i Talianska, do starých domov, obrazov, starožitností a všetkých tých krásnych prepotrebných zbytočností. Ja takisto, takže nemôžem povedať, že by ma film v tomto smere nebol oslovil. Jediná emócia, ktorú si však z neho odnášam, je dosť kruté rozčarovanie. Takú suchú akademickú adaptáciu (navyše dosť podozrivo kopírujúcu Campionovej postupy) som od Ivoryho rozhodne nečakal. Mimochodom, ak má filmár k dispozícii najpôsobivejšie klasicistické interiéry na svete (Syon House) a nedokáže z nich vyťažiť zaujímavé sústo, patrí do núteného dôchodku. (18.11.2004)

Není to vůbec špatný film, a to hlavně zásluhou herců a jistě reřiséra. Ano je to suché, ale všechno ve spojení James Ivory - Henry James takové je. Protože oba vypráví o době a společenském rozvrstvení, kdy projevovat své emoce -byť třeba falešné a negativní- nebylo zrovna nosné, kdy vládla konvenčnost a pokrytectví. V tomto filmu musí člověk hledat náznaky, nebijí ho do očí, musí naslouchat a mít oči dokořán, a hlavně tu musí být snaha pochopit jednání postav, ač někdy divné. Myslím si, že pokud takovou odezvu film vyvolá, nemůže být špatný, natož špatně zrežírovaný nebo zahraný. Upřímě, já jsem byla napnutá k prasknut, jakou lež nebo narážku zase někdo vypustí z úst ve jménu čohosi vyššího a lepšího! A nebyla jsem zklamána. (05.02.2005)