Vládci chaosu

Přiznávám, že tohle děsně temné blití do mikrofonu jsem nikdy moc nepobíral, ale jsem tolerantní člověk a rozhodně nezpochybňuji hudební vkus ostatních lidí, protože co je kvalitní v hudbě je jen o subjektivním vkusu každého jedince, na který se nevztahují žádné platné zákony a normy. Black metal je určitě jen fetiš posluchačů jinak zcela při smyslech, kteří jen rádi trochu jinou hudbu, ale s těmi konkrétními jedinci, o kterých je film, bych se nechtěl ani potkat v obchoďáku, protože jsem všemi do posledního pohrdal už jen zprostředkovaně skrze herce. Film je na dnešní filmové standardy až brutální a snaží se tedy razit přesně to, co posluchači žánru (patrně) rádi, ale co se týče hereckých výkonů, režie, navození nějakých emocí a atmosféry, totální průměr. Jakmile ke konci začal hrát "The Host Of Seraphim" od Lisy Gerrard, aby přitopil pod kotlem emocí, působilo to až trapně, na rozdíl od béčkového sci-fi Mlha, kde stejný song se stejným záměrem až neuvěřitelně fungoval. Béčkové sci-fi holt dokázalo v divákovi celou stopáž budit emoce a především vztah k postavám, zatímco Åkerlund za celý film nic z toho nedokázal, proto jeden song působil v obou případech tak extrémně rozdílně. Film ryze pro fanoušky, kteří zaplavení sentimentem budou ochotně ignorovat občasné přehrávání herců nebo neschopnost režiséra a prostě si prožijí skrze film pár chvil se svojí oblíbenou kapelou, i když ten film sám o sobě je úplná sračka, dost ale o Bohemian Rhaphody. Vládci chaosu jsou pro lidi nepolíbené (či nepobodané) metalem zajímavou sondou do něčeho, co vůbec nedokážou pochopit. Co budou znamenat pro metalisty, to mi nepřísluší odhadovat. 60 % (19.03.2019)

Lords of Chaos sa hodnotí naozaj ťažko. Pokiaľ by si mal záujem o reálnejší a temnejší náhľad na nórsku black metalovú scénu točiacu sa okolo Mayhem, odporúčam ti dokument Until the Light Takes Us (2008). Snímka Jonasa Åkerlunda už na začiatku priznáva, že bude založená nielen na skutočných udalostiach, ale aj na lži. Svojím spôsobom teda sledujeme reálny príbeh prezentovaný extrémne vyhrotenou formou, v ktorej je Varg prezentovaný ako úplný šialenec a Euronymous naopak ako pozér, ktorého nám má byť však na konci ľúto. Medzi menovanými žánrami, ako dráma, thriller, hudobný a životopisný, by sa mala určite pridať aj komédia. Základom Lords of Chaos je totiž parodovanie udalostí z čias začiatkov Mayhem a Burzum. A úprimne povedané som sa na takomto prevedení príliš nepobavil. Niekoľké svetlé (či temné?) momenty ale tvorcom nemôžem uprieť. (12.05.2019)

Oceňuji, jednotu obsahu (True Norwegian Black Metal) a formy. 1) Black metal stejně jako podobné formy sebevyjádření jsem s to tolerovat nejblíže na tříkilometrovou vzdálenost._____ 2) Ani 29letý unylý Rony Culkin - 17letý (!) Euronymous mě (na rozdíl od svých bratrů) dosud nezaujal._____ 3) 23letý Valter Skarsgård z rodiny svých švédských bratrů - herců je fajn. I další herci vypadají dobře. Bohužel však film jejich nesporné půvaby nejenže neprodá, ale tvrdě tají._____ 4) No a jinak se mi nelíbilo nic - způsob snímání kamerou, děj, dialogy a už vůbec ne skutečné předlohy, týpci, podle nichž byl film natočen (bez ohledu na jejich hudební vkus). _____ 5) Příšerný český dabing hrozný zážitek jen umocnil._____ 6) Všeříkající koment napsal verbal*** a ušetřil mi tím práci. Jen si říkám, co ho vede ke třem hvězdičkám? (27.01.2020)

Tak můj oblíbený norský export a proslulá story mladých vyvrhelů, co vzali rock n roll, zvrhli ho do zla a dali zrodit kult, se konečně dostala do filmu. Adaptace je to i místy drsná, polo exploatační, popíková a překvapivě dívatelná. Hlavní problém tkví v tom, že celý příběh mnohem lépe fungoval jen tak v mýtu na papíře, po dokumentech a hlavně v té samotné dřevní MUZICE, než v (co si chcete namlouvat) trapácký a pozérský BTS realitě outsiderů mániček, ještě navíc v MTV stylu. Tím si nejsem jistý, jakou vizitku tohle druhé vlně black metalu vlastně dělá. Na druhou stranu, a to ať si Varg-tuber co chce říká, a za oplácanýho Cohena bych sám byl nasraný, v jádru věci stejně vidím směšný primitivní mocenský souboj kdo s koho a kdo je víc "true". Výsledek netragický a bavil jsem se, nicméně rozpolcenější v dojmu jsem dlouho nebyl a rád bych to měl i jinak pojatý - jako depkoidní, temný, nehlazený underground bez zápaďáků. P.S. Sranda je vidět tohle teď jen chvíli po MID90s a před THE DIRT. / Též na místě vzpomenout Zombieho LORDS OF SALEM kapelku (x). (24.02.2019)

Vznik norského black metalu ve znamení vražd, sebevražd a vypalování kostelů. Zpěvák Dead si ustřelil palici a basák Varg ubodal kapesním nožíkem kytaristu Euronymouse. Mezitím vypálili několik kostelů a když jim zkřížil cestu nadrženej homosexuál tak skončil s kudlou v zádech. Docela mazec a chápu , že v relativně poklidném Norsku kluci rozpoutali peklo na zemi . K filmu - Jonas Åkerlund zvládl tuhle zajímavou látku na jedničku a donutil mě si poslechnout zpětně jak MAYHEM i BURZUM . Velmi zajímavé !!!! A pro ucelení obrázku jsem zkoukl ještě hodně zajímavý dokument Until the Light Takes Us , kterým provází Fenriz z Darkthrone a hodně prostoru zde dostal i samotný Varg Vikernes (v té době ve výkonu trestu) . Takže Topi , až otevřou hospody po covidu , musíme to probrat u piva. (19.10.2020)