Fidlovačka

Na tomto filmu je vidět, jak jde čas. Nelze zde hodnotit jednoduchý příběh, herecké výkony, výpravu ani hudbu, či spíše zvuk. Je to opravdu jen zajímavost pro filmové fanoušky, dokumentující, jaký skok za předchozích 80 let udělal filmový průmysl. Věřím, že všichni tito filmoví průkopnící dělali co uměli a mohli, což je třeba ocenit. Vlastně i mě přiměla ke shlédnutí tohoto snímku spíše zvědavost, než očekávání hlubšího zážitku a troufám si tvrdit, že moji vnuci by po deseti minutách film zastavili. (15.10.2011)

Je vcelku pochopitelné, že Fidlovačka s nejslavnější českou písní, totiž státní hymnou, padla za oběť prvním domácím pokusům se zvukovým filmem. Charakter Tylovy (zpěvo)hry je jasně čitelný, silná dávka antigermanismu sklízela zaručený úspěch, podpořený navíc komickými postavami Mastílkové a Herr von Dudka, jejichž falešné "němčení" je náležitě zesměšněno. Innemann svůj film vybavil vedle soudobých hvězdiček z pražských operetních scén i plejádou vynikajících hereckých osobností v čele s Antonií Nedošinskou, Plachtou, Šléglem, Šlemrovou, Rovenským a také významným operním pěvcem Otakarem Mařákem, který v závěru zazpíval Škroupovu píseň. Spokojenost zavládla na všech stranách, filmové premiéře tleskal i prezident Masaryk a nebyl tedy důvod se jakkoliv znepokojovat. Ať žije panslavismus! (24.11.2009)

Pro sběratele kuriozit a filmové historiky. 1)  Divadelní expresivní  herectví je dané historicky, pravděpodobně i dobovým vztahem k národní ikoně, ale dnes už mi příliš nevoní._____ 2)  Ani mizerný zvuk filmové kopie nepřispívá k diváckému zážitku._____ 3)  Ale propojení jazyka českého a německého působí nejenom příjemně archaicky, ale i příjemně vůbec._____ 4)  Obsažný koment: tomtomtoma****._____  5)  Jo a pozdravujte ode mne Herrn von Dudeka. Jako prototyp české nezlomné povahy byl k sežrání. (08.01.2023)

Jó Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, film natočený podle známe divadelní hry od J. K. Tyla. Vlastenecká veselohra o ševcovské cechovní slavnosti obracející se především na lidové a venkovské obecenstvo, kterému také vyhovoval celkový operetní ráz. Šlo o druhý zvukový film natočený pouze v české verzi. Ve filmu také zazněla Škroupova píseň "Kde domov můj" (později naše hymna) v podání předního člena N.D., O. Mařáka. Innemannův první zvukový film se mi celkem líbil, zcela jistě chytí člověka za srdce a myslím si, že se musel líbit i tehdejšímu českému ještě vlasteneckému divákovi. Fidlovačka byla natočena v celkem krátké době, mám dojem že za pouhých 10 dnů, a do pražské premiéry byla nasazena o vánocích, jako pátý ryze český mluvený film roku, a udržela se na programu po celých 12 týdnů. (10.06.2006)

I přes milostnou naivitu prokládanou stejně vyznívajícím herectvím zaláskované dvojice, je snímek prošpikován výraznými klady. Kromě klasicky těžko vstřebatelného projevu Č. Šlégla, je zde rozehrána výtečná herecká partie, kterou bezesporu vede Antonie a její česko-německý projev. Sbor krásných žen, perfektně podchycená atmosféra, scény v interiéru i exteriéru a nakonec i jako muzikál to není vůbec špatné. Závěrečný projev vlastenectví není možné nedocenit, stejně tak chvílemi opravdu výborný humor. Technické nedostatky zvuku nejsou zas tak omezující, krásně si lze vychutnat i druhou sloku národní hymny. (04.08.2014)