2010: Rok prvého kontaktu

Jinak průměrný režisér Peter Hyams se druhou Vesmírnou odyseou vážně překonal a řek bych, že překvapil nejen všechny filmové fandy, ale i sám sebe. Výborné pokračování Kubrickova klenotu, téměř zcela prosto jakékoliv "hollywoodizace", jehož kvality vyniknou zvláštně v porovnání se zbytkem filmové sci-fi produkce. (29.10.2004)

Výborné pokračování! Nebudu tu prosazovat, že je dvojka lepší, ale budu prosazovat to, že se mi líbila mnohem více. Zachovává skvělou hudbu a fenomenální mystery atmosféru a nápaditost, naopak zahazuje zbytečné natahování a je mnohem doslovnější v závěrečné pointě, což je pro mě bezpochyby klad. 2010 je po stránce myšlenek a příběhu rozhodně jedno z nejnápaditějších sci-fi, do plného počtu mu však něco chybí. (13.01.2013)

Před zhlédnutím Druhé vesmírné odysey je třeba zhlédnout také tu první. První a druhá vesmírná odysea jsou dva naprosto odlišné snímky. Zatímco ta Kubrickova působí strašně velkolepě a otázky spíše klade, tak ta druhá je mnohem snadněji vstřebatelná a především hledá odpovědi. Nejlepší výkon opět podal palubní počítač Hall 9000, který prostě nejde nemilovat. Supertajemný monolit opět ukázal, že umí být pěkná svině. A tak nějak celkově to bylo moc pěkné. Dokonce při některých scénkách šel mráz po zádech. Očekával jsem obrovský průšvih, protože jsem byl přesvědčen, že se tahle vesmírná odysea nezvládne vyrovnat svému staršímu předchůdci. Překvapilo mě, že se mu ani vyrovnat nesnažila. Prostě šla svojí vlastní cestou, která nebyla špatná. 3* (22.06.2012)

Přes úpornou snahu se mi z hlavy nepodařilo na dvě hodiny vytěsnit povědomí o existenci Kubrickova meisterwerku, načež bylo obtížně snobsky neohrnovat noc nad „ne až o tolik lepšími“ triky, myšlenkovou plytkostí a častou doslovností (v závěru je dokonce vyřčena nejpravděpodobnější „funkce“ monolitu). Nicméně, obdivuji Hyamsovu tvrdohlavost a dobře si uvědomuji, že vzhledem ke svým možnostem natočil pozoruhodný film, který nejvíce trpí tématickou rozvětveností. Země žhne stále trvající (a ne již tak) studenou válkou, posádka složená z Američanů nehovořících rusky a Rusů hovořících anglicky řeší vzájemnou nevraživost, HALovy psychologické hry a řadu problémů rázu technického, případně metafyzického (Dave Bowman ještě neřekl své sbohem). Vzniklo stylově čisté, bohužel obsahově přeplácané sci-fi, jež postrádá „nadsmyslové“ scény dvatisícejedničky, ale zároveň elegantně krouží kolem svých hloupějších žánrových spřízněnců. Zajímavé je složení posádky (Helen Mirren jsem nepoznal vůbec, Jana Třísku okamžitě), zajímavá je i pointa, která vám rozžhaví mozkové závity obzvlášť při znalosti originálu (byl poslední záběr symbolem kompletně nového začátku?), cokoliv sebezajímavějšího ovšem nezvrátí fakt, že i kdyby třeba vznikla Třetí, Čtvrtá a Pátá, Vesmírná odysea bude navždy jenom jedna. 70% Zajímavé komentáře: tron, 902 10 (01.08.2011)

Druhý díl bych po stránce kvality dal na podobnou úroveň jako jedničku (a teď mě prosím neukamenujte). Ano, vizuální stránka na rok 1984 vydařená, ale určitě ne revoluční (uvědomte si, že již byl široké veřejnosti 5 let znám původní Vetřelec od Scotta). To jednička v tomto ohledu vyhrává na plné čáře. Ale dvojka se zase pyšní jasnějším lineárnějším příběhem s dost našlapaným hereckým obsazením. Roy Scheider, John Lithgow, Helen Mirren....Tímhle se Kubrickovo dítko nemůže pyšnit. Někomu může ta linearita zápletky vadit, já to ale přivítal s otevřenou náručí. Děj odsýpá, zbytečně se nikde nezastavuje. I těch infarktových situací tady bylo více (třeba modulové záběry z měsíce Europa). A závěr se mi též líbil více, fakticky povedené ukončení této série. Takže bych to viděl na stejné hodnocení. Solidních 7/10 (02.10.2023)