2010: Rok prvého kontaktu

Kubrickova Dvatisícejednička je umělecké dílo, které si dosud nevídaným způsobem pohrálo s možnostmi filmového média, Hyamsova Dvatisícedesítka je jen řemeslně skvěle zvládnuté science fiction, což mě osobně ale vůbec nevadí. Bylo to napínavé, bylo to zábavné, na svou dobu opět trikově dokonalé, nemám důvod si stěžovat. Díky výraznějším dějovým posunům si dokonce plánuju přečíst literární pokračování, protože jsem zvědavý, jak to celé bude pokračovat. Pokud se filmu toto povede, tak prostě vyhrál :) (07.07.2011)

Tvůrci přistupují k filmu dost odlišně, než Kubrick ve 2001 (což je celkem pochopitelné). Narozdíl od dlouhých filosofických zamyšlení a pomalejšího budování atmosféry se 2010 více blíží dnešnímu pojetí sf thrilleru. Přesto nebo právě proto mě pokračování zaujalo stejnou měrou, díky inteligentnímu ději a řadě perfektních scén (při přechodu z lodi do lodi úplně člověk cítí tu prázdnotu pod nahama, nebo takové objevení Bowmana - žádný horor u mě nikdy nevyvolal mrazení v zádech jako tato scéna), tajemné atmosféře, dobrým trikům a hercům (ale chudák Tříska si moc nezahrál). Navíc se jednalo o jedno z prvních pořádných sf, co jsem viděl, takže hlášky "will I dream?" atd. na mě dost působily. A kdo tvrdí, že dobovou politikou z toho zmizela nadčasovost, podle mě sám nedokáže nadčasově uvažovat. Rozhodně důstojné pokračování a mám za to, že mnozí to hodnotí slabě tak nějak automaticky. "All these worlds are yours except Europa, attempt no landing there. Use them together, use them in peace." (27.03.2007)

Byť 2010 režiséra Petera Hyamse nedosahuje takových kvalit jako jeho předchůdce, tak i přesto je zde nabíledni ocenit fakt, že snímek se vlastně nesnaží jít ve stopách Kubrickova počinu, nýbrž se ubírá svou vlastní. Tato poněkud "jednodušší" cesta, po níž k divákovi kráčí je opět rámována ikonickým soundtrackem, sympatickými hereckými výkony a na svou dobu přelomovou vizuální stránkou, což ze snímku 2010 činí velmi vydařené sci-fi, k němuž se budu vždy velmi rád vracet. Skvělá práce! PS: Česká stopa velmi potěšila! „All these worlds are yours, except Europa. Attempt no landing there. Use them together. Use them in peace.“ (18.04.2020)

Přes úpornou snahu se mi z hlavy nepodařilo na dvě hodiny vytěsnit povědomí o existenci Kubrickova meisterwerku, načež bylo obtížně snobsky neohrnovat noc nad „ne až o tolik lepšími“ triky, myšlenkovou plytkostí a častou doslovností (v závěru je dokonce vyřčena nejpravděpodobnější „funkce“ monolitu). Nicméně, obdivuji Hyamsovu tvrdohlavost a dobře si uvědomuji, že vzhledem ke svým možnostem natočil pozoruhodný film, který nejvíce trpí tématickou rozvětveností. Země žhne stále trvající (a ne již tak) studenou válkou, posádka složená z Američanů nehovořících rusky a Rusů hovořících anglicky řeší vzájemnou nevraživost, HALovy psychologické hry a řadu problémů rázu technického, případně metafyzického (Dave Bowman ještě neřekl své sbohem). Vzniklo stylově čisté, bohužel obsahově přeplácané sci-fi, jež postrádá „nadsmyslové“ scény dvatisícejedničky, ale zároveň elegantně krouží kolem svých hloupějších žánrových spřízněnců. Zajímavé je složení posádky (Helen Mirren jsem nepoznal vůbec, Jana Třísku okamžitě), zajímavá je i pointa, která vám rozžhaví mozkové závity obzvlášť při znalosti originálu (byl poslední záběr symbolem kompletně nového začátku?), cokoliv sebezajímavějšího ovšem nezvrátí fakt, že i kdyby třeba vznikla Třetí, Čtvrtá a Pátá, Vesmírná odysea bude navždy jenom jedna. 70% Zajímavé komentáře: tron, 902 10 (01.08.2011)

Jinak průměrný režisér Peter Hyams se druhou Vesmírnou odyseou vážně překonal a řek bych, že překvapil nejen všechny filmové fandy, ale i sám sebe. Výborné pokračování Kubrickova klenotu, téměř zcela prosto jakékoliv "hollywoodizace", jehož kvality vyniknou zvláštně v porovnání se zbytkem filmové sci-fi produkce. (29.10.2004)