Réžia:
Michael HanekeScenár:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrajú:
Isabelle Huppert, Toby Jones, Mathieu Kassovitz, Jean-Louis Trintignant, Loubna Abidar, Dominique Besnehard, Hassam Ghancy, Franck Andrieux (viac)Obsahy(1)
Najnovší film Michaela Hanekeho reaguje na aktuálnu tému. Nehovorí len o kríze medziľudských vzťahov v rodine, ale aj o kríze spoločnosti ako takej. Happy End je filmom o tom, že už nevnímame jeden druhého a stávame sa voči sebe slepými. (ASFK)
Videá (5)
Recenzie (73)
[MFFKV - 2017] S Hanekem si moc nerozumíme a tak jsem k jeho novému dílu přistupoval hodně obezřetně. Fakt, že jeho filmy nejsou jednoduché na sledování, je mi velice dobře známý. Haneke cvičí diváka k pečlivému sledování a objevování souvislostí, které nejsou řečeny tzv. na plnou hubu a trošku se snaží motivovat diváka, aby si v tom našel něco svého. Nutno říci, že snahu Haneke nijak neodměňuje a servíruje hodně sterilní rodinné drama, které má sice několik slibných nápadů, ale netvoří nějaký zajímavější celek. Zároveň Haneke tak trošku podrývá svou tvorbu určenou pro náročného diváka, když se do filmu snaží vměstnat co nejvíc aktuálně zajímavých témat. Viz mladá generace (youtubeři) a samozřejmě uprchlíky. Nutno říci, že jsem měl větší očekávání a překvapil mě fakt, že během projekce opustilo sál poměrně dost diváků. ()
Nalezla jsem filmového bílého lanýže letošního roku! Haneke scénárista jako kdyby se nechal inspirovat tím nejlepším z Kundery. Láska bez citů, přežívaný život a k tomu možná špetka Antonioniho, ale přece krystalicky čistý Haneke. Bilanční film snad nikdy nebyl osobnější, Haneke otevírá své srdce plné žalu nad stavem dnešní společnosti. Nepromlouvá z pozice ublíženého starce, nesnaží se mentorovat, jen nesouhlasně kroutí hlavou a jako kdyby nám říkal, jak je šťasten, že si odžil velký kus svého života v jiném světě. Navázání na Lásku je natolik mlhavé, že ho musí Trintignat doslovně uvést a pak, s tímto kontrastem, začne Happy End dávat ještě větší smysl. To srovnání komorní citlivosti a skupinové netečnosti, přecházející místy až v astenii je děsivé. Navíc to vše Haneke uvádí v pohyb pomocí narativní strategie neskutečně mladické a svěží. ()
Michael Haneke je zpět, ve svém záběru pořád stejný, byť přeci jen již smířlivější a bez cíle více šokovat. V ironicky nazvaném Happy Endu shrnul řadu témat i formálních postupů z mnoha svých dřívějších filmů a zároveň se mu za mě povedlo natočit víc než kompilát. Nové i zajímavě navazující v tradici Hanekeho experimentů typu 71 fragmentů... jsou záběry točené mobilem na výšku jednou z postav, které mě často bavily svou výstižností (včetně titulků evokující statusy na sociálních sítích) a občas i černým humorem; dlouhé záběry chatu na PC obrazovce zas mj. podtrhly dojem citové vyprahlosti ve vybraných vztazích. Haneke mě totálně přikoval k dění, v němž rozehrává souvislou mozaiku vztahů a příhod jedné velké rodiny, přiměl mě plně k tomu, abych se zajímal o každou postavu a její osud, abych si nalezl ke každé z nich jistý vztah a přes různý stupeň (ne)sympatie či (ne)souhlasu s mnoha z nich aspoň ve vybraném okamžiku soucitit. Vůbec jsem neměl pocit, že by tu šlo o nějaký Hanekeho sešup, naopak mě dostalo, jak dokáže pevně udržet a vyvíjet film s tolika postavami a tématy, jak pracuje s dlouhými záběry, aniž by působily dlouze, a kolik uzemňujících scén do filmu vtěsnal, ať už šlo o silné dialogy nebo třeba jen vybrané statické záběry, jako když sledování dědy s vozíčkem na silnici a jeho (divákem neslyšeného) rozhovoru s partičkou Arabů je neustále rušeno přechodem spousty aut. Jako snad nejsilnější vnímám celý rozhovor mezi vnučkou a dědečkem. Uvnitř (v restauraci) bolavě, venku (u moře) zase až groteskně cynický závěr mě vlastně nemusel překvapit, ale stalo se... a to jsem si ještě říkal, že snad poprvé vidím Isabelle Huppert v pozdním věku hrát sympatickou(?) postavu. :o) No.. inu, opravdu „sympatický“ happy end, jen co je pravda... [90%] ()
Dlho mi trvalo, kým som sa v tom dokázal zorientovať, ale napokon sa mi to predsa len podarilo (na moje prekvapenie). Tá na prvý pohľad luxusná vila bola napokon miestom plným prázdnych duší utrápených vo vlastných tajomstvách a bezradnosti. Satirická atmosféra filmu bola famózna, rovnako aj herecké výkony, akurát mi v tom chýbali kvalitnejšie dialógy (tie tomu chýbali ako soľ!), ktoré by akosi viac zvýraznili tie všemožne prázdne duše (aj keď zopár zábleskov tu predsa len bolo). S vizuálom som spokojný, aj obsahovo zaujímavé, akurát bohužiaľ, niektoré vetvy deju mi v tomto prišli úplne prebytočné... ()
Když jde něco o půlnoci na ČT art, tak je to obvykle umělecká kravina, na kterou se nedá koukat. Já jsem se díval jen kvůli tomu, že jsem zjistil, že v tom hraje Jean-Louis Trintignant a Isabelle Huppert, ale nic moc jsem si od toho nesliboval. Začátek taky nevypadal zrovna moc nadějně, protože je to plný scén, kdy třeba někdo jen tak sedí a kouká na televizi nebo si snad 2 minuty balí věci do kufru. Vypadalo to, že to bude úplně o ničem. Ale postupně to začalo dávat smysl, začaly se odhalovat nejrůznější temný stránky postav a druhá půlka filmu mě opravdu bavila. Akorát zase konec mi přišel takovej bez pointy. Ale celkově musim uznat, že ten film má něco do sebe. Jinak Jean-Louis Trintignant už chudák vypadal dost zdevastovaně, ale Isabelle Huppert vypadá asi tak posledních 30 let pořád úplně stejně. Film tady má momentálně 66% a s tim se dá celkem souhlasit. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (1)
- Ve scéně, kdy si Thomas (Mathieu Kassovitz) dopisuje s Claire na chatu, můžeme mezi Thomasovými přáteli vidět jméno Walter Klemmer. Walter je hlavní postava ve filmu Pianistka (2001). Pianistku taktéž natočil Michael Haneke a také tam hraje Isabelle Huppert hlavní roli. (Muldy)
Reklama