Borg/McEnroe

Tenisový drama vyniká herecky (překvapení Gudnason) a přesto, že není podáno nijak lineárně polopaticky, i skrze změť střípků životů obou rivalů buduje momentum finále poctivě, "one point at a time", a že to pak má hodně slušný koule v napětí. Ten psychologický tlak ze všech stran X tah na vítězství je obdivuhodný, letištní tečka pak vyloženě pohladí. Zatímco RUSH jsem komplet zapomněl, tady to mi utkví lépe. Spolu s komediálnější I, TONYA druhá (s NAGANO TAPES třetí) sportovní pecka letošní zimy. (12.03.2018)

Finálový zápas vo Wimbledone r. 1980 medzi týmito dvomi tenisovými velikánmi je mnohými považovaný za ten najlepší vôbec - zápas tenisových legiend a súboj titánov v jednom. Či je to pravda neviem posúdiť, no musím uznať, že ide o jeden z najlepších filmov, kde má hlavné slovo tenis. Dejová linka má síce svoje muchy a občas príbeh skĺzaval do situácií, ktoré ma až tak nebavili, pričom by som uvítal i viac emócií (hlavne v závere) a lepšie dramatické spracovanie, no na druhú stranu je snímok priam nabitý užitočnými informáciami o týchto postavách a ich legendárnom finále. Takže ten, kto pred filmom o Borgovi, McEnroeovi či tenise nič nevedel, po filme už bude podstatne múdrejší. Je to taká tenisová encyklopédia. Nadpriemer. 75/100 (31.01.2018)

Ledovec proti vulkánu. Svíraní tlakem vnitřních démonů i okolních očekávání, posedlí vítězstvím při vědomí, že každá porážka je začátkem konce, tlačení k dominanci a rivalitě za každou cenu. Každý jsou jiný a přitom toho mají tolik společného.. Komorně laděné sportovní drama, které vyrukuje s pro žánr neobvyklou niterností a přitom když musí diváka strhnout do víru sportovních vášní (finále Wimbledonu 1980), nemá s tím sebemenší problém. McEnroe si to sice příliš nepochvaloval, ale znáte Johna a jeho sklony k potížismu. Former rivals, best enemies.. (07.06.2018)

Škoda, že za filmem stojí tvůrci ze Skandinávie. Sice se snažili popsat život jak Borga, tak McEnroea, což se jim v podstatě i podařilo, ale stejně dali přednost Borgovi. A to je hrozná škoda, protože Borg je tady prezentovaný jako bezemotivní a soustředící se robot, který na kurtu předvádí zázraky. Postava McEnroea mi přišla několikanásobně zajímavější a v první půlce filmu to bylo sakra znát. Jakmile ale začal tenisový zápas století, tak jsem veškeré to předchozí představení obou tenistů pochopil do puntíku a užíval si neuvěřitelně precizně zvládnutý zápas, na který byla radost koukat. Závěr mě pak dodělal totálně a utvrdil mě v tom, že tahle jednohubka není úplně marná, jak na mě ze začátku působila. (18.03.2018)

“KDYŽ PROTI TRIUMFU I PONÍŽENÍ JAK PROTI SVŮDCŮM SPOLČENÝM JSI KRYT“... /// Švédsko dalo světu Volvo, skupinu ABBA a Björna Borga… (no možná i něco jinýho, ale…). A Amerika?… prostě jen vyprodukovala dalšího šílence (vím vo čem píšu – byl to můj tenisovej vzor!). Nejdřív to vypadalo na dva životopisy, ale ten Johnův je hodně stručnej. (Nakonec – to severský tvůrčí obsazení mluví za všechno.) Kulisu tomu dělá Wimbledon 1980, kterýho tématem bylo čekání na rozbití stroje jménem Borg. Palečky mám držet Björnovi, což mi nevadí, protože mám tyhle kluky, co něco uměj rád. Navíc Shia je super a Gudnasson… to je jako by Borg hrál sám sebe. Srovnání s filmem Rivalové je na místě, ale… Ano, jedná se o nejlepší film s tenisovýho prostřed (když vono jich moc není). Jenže na rozdíl třeba od Pelého, si moc neužijeme dramatickýho sportu. Psychologie tu je, ale nezainteresovanýmu publiku to asi stačit nebude. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U sportu nedávám najevo emoce. 2.) Miluju tenisty se záchvatem vzteku. 3.) Thx za titule „Num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2018)