Borg/McEnroe

Film provází téměř výhradně kladné ohlasy, takže jsem chtě nechtě očekával nějaké ty lepší a psychologičtější Rivaly. Ve výsledku jsem trochu zklamán, ač bych rozhodně neřekl, že Borg/McEnroe je špatný film. S ohledem na můj zážitek to je film ale pouze lehce nadprůměrný. Herecky vše v pořádku, ta zmiňovaná psychologie tam je a její zjištění, že zdánlivě rozdílní soupeři jsou ve svém niterném základu vlastně stejní (tedy přesný opak Rivalů), je asi tím nejzajímavějším na celém filmu. Bohužel mě příliš nechytla ta dramaturgická konstrukce a ani její vyvrcholení (tedy samotný zápas). Narozdíl od ostatních mi technické zpracování přišlo trochu jalové. Měl jsem pocit, že střih víc zachraňoval samotný dojem, že se opravdu jedná o světový tenis (střih sem, střih tam, ať si divák nestačí uvědomit, že hra není na takové úrovni, na jaké by měla být), než že by primárně podporoval dynamiku vyprávění. I tak jde ale o film, který nijak neurazí a určitě patří k tomu lepšímu, co o tenise vzniklo. 6/10 (13.01.2018)

Bezesporu námět jako hrom. Dva tenisoví bohové, povahově totálně odlišní a jejich památné finále z Wimbledonu roku 1980, které překonalo až to další Rafaelova a Rogerovo o notkou řádku let později. Prostě reklama na špičkový tenis té nejvyšší kvality. Na jedné straně pečlivě uhlazený, solidně vystupující Borg, jehož největší devízou byla povětšinou trpělivá hra od základní čáry, na straně druhé, tehdy ještě nastupují princ, vzteklý a výbušný hráč John McEnroe, který si naopak zakládal na útočném stylu servis, síť, volej. Tihle dva, byli tou dobou snad nejlepší reklamou na tenis a plnili stránky, všech novin hodně dlouho před začátkem turnaje. Co se však týká samotného filmu, nemohu se ubránit pocitu mírného zklamání. I když jsem to tak trošku čekal. Výborných, sportovních filmů se moc nerodí a tenhle nebyl bohužel žádnou výjimkou. Vadilo mi tam víc věcí. Nejvíc asi obsazení McEnroea. Sia na to sice herecky má, ale tady nedostal moc prostoru a ať se na mě nikdo nezlobí, mohli mu dát aspoň rezavou paruku. Tahle jsem měl před očima pořád starého Johna a na toho filmového jsem si až do konce nezvykl. Sverrir je naopak naprosto věrnou a dokonalou Borgovou kopií a za jeho výběr zvedám všechny palce nahoru. Celkově je to tak nějak přesně mezi, finále celkem ok a hlavně za pár maličkostí ( třeba střídání jazyků, věrohodně vypadající Borgova tehdy budoucí a pak jen bývalá žena) to nakonec zvedám na čtyři. Pokud chcete vidět, jak vypadalo jejích finále i s kulervoucím tiebreakem, zkuste kanál Yuotube, určitě ho bez problémů najdete. (30.12.2017)

Chybí více sportovních filmů. V podstatě nejchudší žánr dostává poslední dobou méně a méně příležitosti. Je tedy příjemné, že se na plátna film dostává tenisový film a navíc tenisový film o skutečné události. A i když ten film není dokonalý dá se označit za dobrý. Příběh sleduje dva tenisové opaky:chladného profesionála Björna Borga a nezkrotného bouřliváka John McEnroa kteří se kdysi jednoho léta roku 1980 utkali o ten slavný titul nejlepšího tenisty. Naštěstí se k těmto dvou tenistům dokázali sehnat herci kteří jsou skutečným postavám nejen podobní ale navíc i dokážou hrát. Borga hraje také švéd Sverrir Gudnason kterého jsem ve filmu viděl poprvé a musím říct, že má talent. Dokáže správně chvilky kdy je Borg na dně. McEnroa hraje Shia LaBeouf který pořád vypadá, že s těmi drogami nepřestal ale také se do role dokáže ponořit. Dokonce mi přijde, že herecky vyspěl a časy kdy vesele skotačil s roboty v Transformerech nebo s opicemi v Indianu Jonesovi jsou definitivně pryč. A nemůžu skončit hereckou stránku bez Stellana Skarsgårda který hraje Borgova mentora. Skarsgård roli hraje perfektně, dokáže zahrát skvěle scény kdy má být ten rozumný i když se rozzuří a jediná vada na kráse je tedy maska kdy se ho filmaři snaží udělat staršího (A moc jim to nejde). Hlavní problém toho filmu ale podle mně je ten, že trvá 107 minut a v podstatě by se nedalo říct, že se vleče ale, že se trvá než se rozproudí akce. Tenisové zápasy jsou během půl minuty odbyty a místo toho se řeší vzpomínky minulosti, láska a spousta dalších věcí těchto dvou které většinou prostě nezaujmou tolik. Jakmile ale začne ta závěrečná osudová hra jakoby někdo zapnul páku na plnou rychlost. Jede to svižně, je tam spousta úžasných vizuálních nápadů (zpomalovačky s míčem jsou nádherné) a nenudí to ani chvilku. Závěrečná hra je prostě nejlepší část filmu která několikrát překvapí a způsobí napětí až do konce. A pak je tu ještě jeden takový problém: Ten film skončí aby následně následovaly vysvětlovací titulky.... které by ve filmové podobě vystačily na další hodinu materiálu. Ta osudová hra totiž nakonec nebyla jenom jedna ale dokonce dvě. A té druhé se vůbec nedočkáme. Což je škoda jelikož by mohla fungovat ještě lépe a ten film by nebyl jenom nadprůměrná tenisová pocta ale skutečně svižný sportovní film. (14.02.2018)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)

Na Borgovi jsou "překvapivě" nejlepší momenty ty se samotnou hrou na kurtu. Tenis mám hodně rád, obě finále Borga a McEnroea jsou na mě ale nepřekvapivě až příliš staré, takže jsem se předem snažil o filmu zjistit co nejméně. To se mi sice nakonec samozřejmě nepodařilo, ale i tak jsem se filmu docela dobře bavil, vyloženě si užíval těch několik velmi vyhrocených momentů a ačkoliv tempo občas povážlivě klesalo, není to tak dlouhé, aby to bylo ke konci na obtíž. A oba hlavní představitelé jsou v rolích naprosto perfektní, škoda, že je Shia poměrně upozaděn. PS : Kdo poznal Zuzanu Geislerovou? (31.01.2018)