Borg/McEnroe

Podobnost s Howardovým majstrštykem Rivalové o soupeření Laudy s Huntem čistě náhodná? Těžko říct. Tenisová novinka o legendárním mači ve wimbledonském finále má vyladěný vizuál a závěrečné válčení na kurtu donutí nejednoho (nejen) tenisového fanouška kousat si nehty nervozitou. Přesto filmu o maximální houževnatosti a touze po vítězství chybí právě ona sveřepost a ochota jít až na dřeň, kterou disponují oba borci na dvorci. A je to docela škoda, protože LaBeouf s Gudnasonem v hlavních rolích odvádí maximum a svým předobrazům jako by vypadli z oka nejen vizuálně. Finále ovšem aortální pumpu pookřeje, ne že ne. [TIFF17] (08.09.2017)

Jediné co zamrzí je to, že se na filmu nepodíleli oba hlavní aktéři. Jinak jde ale o poutavý snímek. Tenis mám rád a bitvy Federera s Nadalem jsem si svého času hodně užíval. Proto jsem se na film hodně těšil. A stálo to za to. Během filmu jsme provedeni tím jak oba začínali. Vzhledem k původu filmu je více brán zřetel na Borga což mě tolik nevadí, ale klidně bych si více McEnroa dal. Kór když je mi tak trochu bližší jeho emotivnější vyjadřování :-)) Oba příběhy ale mají něco do sebe a třeba kdyby Borg občas vypustil páru nesemlelo by ho to tenkrát tolik. Finálový zápas je pak o tom zda znáte výsledek či ne. Kdo nezná negooglujte a vychutnejte. 75 procent za životopisný snímek bez patosu. (27.09.2018)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)

Pro fanoušky "bílého" sportu rozhodně povinnost, protože lepší film z tenisového prostředí uvidí jen těžko. Slavné wimbledonské finále z roku 1980, v němž se tehdy utkali dva největší rivalové, kteří nemohli být charakterově víc odlišnější. Snímek je sice hlavně o chladně působícím Borgovi, než o neřízené střele McEnroeovi, ale je fajn poznat, že i slavný "Ice Borg" měl své vlastní démony. Každopádně ono očekávané finále dvou emočně vyšťavených soupeřů je zde podáno opravdu jako skvělé drama a do sedačky musí přikovat i diváky, kteří znají tuto část tenisové historie. (13.01.2018)

Výborná kamera robila s filmom neuveriteľné zázraky. Herci sa nemuseli ani len dotknúť loptičky raketou, aby to vypadalo ako reálny meč. Záver filmu, kedy sa dej prehupol do psychologickej drámy, ma totálne dostal a aby to nebolo všetko, scénka na letisku plus pasáž s titulkami ma rozsekali emočne už absolútne na tuti. Päť hviezd! (21.05.2018)