Esteros

Prostý příběh, takový trochu cukrkandl, ale zasazen do hezkých reálií. Tyto lehce předvídatelné příběhy mívají však jedno kouzlo, na které si obvykle musíme počkat do závěru: jak nechají tvůrci příběh vyznít? To už taková samozřejmost obvykle nebývá. Tady to však dopadne dobře a zas je nám na světě o trochu líp. Ostatně... proč se chvíli nezasnít a k tomu mít v puse lízátko? (14.08.2017)

I mě se film líbil, leč jednoduchý příběh, a přitom tak složitý(!). Jen se mě jaksi nedotkl za plných deset nebo devět bodů. Vše bylo ale v tomto snímku nadprůměrné a sem tam dobrý konec potřebujeme my, uživatelé GT, jako sůl. Jistě se k této skoropohádce vrátím a doporučuji všem, co ji ještě neviděli. A jinak od stejného režiséra zde máme i kraťas Matías y Jerónimo ... 6778 (29.10.2023)

Celovečerní pokračování krátkometrážní prologomeny Matías y Jerónimo není v jádru ničím, co už by plátno stokrát netrpělo: dva kamarádi z dětství se potkávají po letech. Každý šel svou cestou: jeden je přirozený a extrovertní, druhý je potlačený a usedlý. Jeden je město, druhý mokřady. Ve vzduchu jsou nedořečená slova a nedokonané skutky – a pak už jen klasická hra na čekanou, kdy to celé sepne. Byla by to nuda, kdyby každý záběr vlastenecké kamery Erica Elizonda nekřičel "Argentina!" a stokráte viděné nesunul spolu s pevnou režií Papu Curotta na latinskoamerický standard filmové LGBTQ kvality: zvláštně úsporný a přitom velmi živý styl, jednoduchý ale stabilní scénář, ekonomický přístup k počtu postav, důraz na kvalitně odvedené emoce, živý a ostrý vizuál. Velmi příjemný debut. Pro jednou by ovšem bylo osvěžující, kdyby se končilo o pět minut dřív a srab by zůstal srabem, než aby nahrazoval nekompatibilní osobnost úplně stejně nekompatibilní osobností, jen s jinými pohlavními znaky. Možná to je materiál na smutný krátkometrážní doslov. (10.06.2017)

Tento film zrejme skutočne napĺňa prívlastky typu "obyčajný" či "červená knižnica". Priznávam sa však, že tí dvaja ma tak chytili za srdce a tak to na obrazovke medzi nimi fungovalo, že to v konečnom dôsledku zafungovalo aj na mňa. Nepoznám nič príjemnejšie, ako zaspávať s hrejivým pocitom na srdci. (28.07.2017)

To bylo trochu zklamání, těšil jsem se asi příliš, ale nudilo mě to. Jak tu píšou už jiní, téma neobjevné, stopáž dlouhá, nad vodou to pro mě drží exotická a krásná krajina. (Na druhou stranu je skvělý, že se takhle můžeme přehrabovat tím množstvím filmů s gay tematikou a dovolit si nad některými ohrnovat nos!) Kdybych měl z jihoamerický kinematografie vybírat, rozhodně větší terno pro mě byl skvělej Plan B (2009!), originální Hoje Eu Quero Voltar Sozinho (2014) nebo překvapivě vyspělej debut Contracorriente (2009) a z novějších snad ještě Mi mejor amigo (2018), kterej mi náladou a prostředím připomínal Esteros asi nejvíc. (29.05.2019)