Oasis: Supersonic

Oasis byla bez pochyby jedna z největších kapel planety. A měla v osobě několik osobností ať už viditelných nebo neviditelných. Z toho všeho vám vzejde tento dost autentický příběh, který se zabývá prvními roky tohoto uskupení. Což je skvěle a příjemně detailní, ale také docela škoda, jelikož se ze života kapely odhalilo pouze pár let, i když kapela poté existovala dalších několik let. A stalo se toho více než hodně. Nicméně se v pořádku dá mluvit o skvělém náhledu do kapitoly Oasis. (24.09.2019)

Hurá. Pro jednou tu máme dokument, který nevznikl jako posmrtná pocta zesnulým ani jako naopak úlitba těm, kteří byli během života opomíjeni. Supersonic je sondou do let, kdy říct o čemkoliv cokoliv v muzice nebo kdekoliv jinde ještě automaticky neznamenalo konečnou. A ti, co vám na pozadí filmu vypráví, se toho drží dodnes. Bezpodmínečně největší deviza filmu. Nechat si příběh kapely vyprávět od samotného Liama, Noela a potom dále i příslušníků rodiny a kamarádů. Je to zážitek k nezaplacení. Mimo to, že společně s videy „domácí výroby“ jde o nezklamávající srandu, tak se díky jejich postřehům dozvíte o tom, jaké to bylo být Oasis daleko víc, než kdy vyčtete z internetu. It's just rock 'n' roll. (05.11.2016)

Je zachycena šílenost kapely z vnitřního pohledu. Dokument nabízí nostalgické ohlédnutí na skupinu, která si užívala velký úspěch přes vlastní problémy s drogami a s nefunkčností kapely. Kapela měla také koncert v Praze. Mě nějak nikdy neuchvátili, přestože rockovou hudbu poslouchám. Na špičkové úrovni to je, ale zdá se mi to takové utahané. Navíc loni jsem se v Manchesteru stavil na koncert do slavného klubu Manchester academy a setkal jsem se s fašistickou ochrankou (tři fašouni a bachařka). (10.05.2020)

V cestě za dotaženým filmovým konceptem se z toho vytratila pravdivost. Vynechaní lidé, vynechané skutečnosti, žádná sebereflexe - paradoxně mi to nikdy nevadilo, ale to jsem si na základě útržkovitých informací skládal během let příběh téhle skupiny sám - s tím dobrým i zlým. Film Supersonic ale ve dvou hodinách odvypráví dokonalou pohádku, ve které už na podstatné detaily nebo kontext doby není místo. (22.03.2017)

Oasis jsou poslední rock'n'rollovou kapelou, která fakt za něco stála, dokonalý texty, krásný melodie (obé Noel), skvělý live performance (Liam), prostě The Beatles mojí generace, d'you know, what I mean? Přestože se musím pořád smát, když tuhle partu zmrdů neustále osočují, že svojí kariéru postavili na vykrádačkách Beatlů- páč když už, tak Oasis jsou mix Sex Pistols (vždycky měli punkový základy) a The Who (anžto nejoblíbenější kapely Noela), nic na tom nemění fakt, že si Liam tak moc rád hraje na Johna Lennona, d'you know, what I mean? K samotnýmu dokumentu bych měl pouze dvě výhrady- škoda, že se tvůrci zaměřili i na rodinnou nepohodu Gallagherových (otec sadista a bla bla bla), namísto toho, aby víc kecali o muzice (to, že film končí monstrkoncertem v Knebworthu a úplně ignoruje "nový" Oasis rokem 2000 počínaje a jejich úplným(?) koncem v roce 2009, je na pěst), díky tak Noelovi, který se tomuhle tématu vždycky vyhýbal s tím "že to prostě nikoho nezajímá", d'you know, what I mean? No a pak ještě ten fakt, že Liam i Noel film doprovází pouze audiovizuálně, což je sice fajn, ale zároveň je to takové divné, jsou situace (a vzpomínky), kdy bych moc rád viděl, jak se u toho chlapci tváří, d'you know, what I mean? Jinak dokument se spíš zaměřuje na emocionální stránku historie Oasis, desky tu představí všehovšudy dvě (Morning Glory musela být hrozná prdel nahrávat, hlavně pro Noela, hehe), naopak pocit, jaký to je, být Rock'n'Roll Star, se tu představí v iks verzích, d'you know, what I mean? Ale vlastně proč ne... It's just Rock'n'Roll. "Co? Ptáte se, jestli mám radost? Hele, mám 87 milionů v bance. Mám Rolls Royce, mám tři stalkery, a budu na pamětní desce Manchesteru City. Jsem součást nejlepší kapely na světě. A jestli jsem spokojený? Ne, nejsem! Chci víc!!!" (29.11.2016)