Mudbound

Lidské, vztahové, rodinné, předsudky, černošské, bělošské, depresivní, válečné. Myslím, že Mudbound má šanci na sošku. Je tu všechno - láska, rodina, válka, hnusný domov, špína, rasové problémy. Většina postav je charakterově dost zkažená, a ani o válečných veteránech nemůžete říct, že jsou to morální lidé. V tomhle filmu život vůbec není férový. A to vše podtrhuje zablácené prostředí a věčně trvající deště. Dvě hodiny utečou jako nic. Herecky dobré, dohromady úžasné, v paměti zůstane lepkavé bahno ještě hodně dlouho. ..konečně se mi Carey vrátila z mateřské, už se mi po ní stýskalo.. (17.12.2017)

Jižanské drama vyseknuté a la William Faulkner, stejně jako on nám neodpovídá na otázky, které zrovna klademe, a odpovídá na ně jindy, později, často až tehdy, když nás už nezajímají. Film ale není kniha, případně literární dílo. "Spojeni/slepeni/svázáni bahnem", přetože trvá přes dvě hodiny, nemá dost času na rozběh, na který si Faulkner vždycky potrpí. Naopak, různé vsuvky, elipsy, paraboly, mezerníky a pomlčky, s jeho literárním stylem vcelku korespondují... Jižanský (odvozeno od podstatného jména jižan, southerner) diskurs, ke kterému tento film rozhodně patří, je třeba pojednávat stále znovu a znovu, nelze jej vymezit zákony ani předpisy, aní jinou literou, na to je stále příliš živý... stejně živý jako když první otrok utekl z bavlníkové plantáže.... I my o tom v naší historické paměti něco víme: slovo "otrok" (slave, Sklave, esclave, schiavo atd.) pochází z řeckého slova “sklabos”, a znamená “slovan”. Pozn. 1: Film, jehož příběh si jde zpočátku svou cestou, se v závěru tříští do zbytečně mnoha dílčích závěru (milostný trojúhelník, postválečná traumata, KKK, patricida, shledání se synem,...) Pozn. 2: William Faulkner měl k filmu zřejmě dost rozpačitý vztah. Dobu nadšení z nového média vystřídalo zklamání z poněkud neúspěšného pokusu o proniknutí do filmových ateliérů. (09.08.2018)

Všeho moc a zároveň všeho málo. Na ploše více než dvou hodin se autorům podařilo rozmělnit příběh dvou světů, který diváky sice bombarduje dramatickými situacemi, ale přesto zůstává naprosto umělý a povrchní. Totéž platí pro postavy, které (vedle toho, že jich je poměrně hodně) jsou šablonovité, nebo rovnou ploché a bez prostoru. Všudypřítomný patos navíc zabil všechny šance dostat z diváka alespoň náznak nějaké emoce, což je při daném tématu přinejmenším zvláštní. Mudbound je nakonec tedy učebnicovým příkladem toho, že i časem ověřené téma, byť řemeslně asi bezchybně zpracované, se po tisícím zrecyklování jednoduše přejí, pokud do něho autor nepřidá alespoň kapku své invence, kterým by jej odlišil. (04.01.2018)

Priserne pomaly sa to rozbieha, ale potom si film uz drzi tempo, namakane dialogy a hlavne skvelu Kery Chuligan /Velky gatsby, Pycha Predsudek 2005/. Jason Clarka /Usvit Planety Opic, Knight of Cups a Terminator 5/ som prezil, a zahral to dobre, cosi mi hovoril aj David Jensen /Traffic nadvlada Gangu, Mlha 2007/. Pacila sa mi rozbahnena poda na Juhu USA. Ked zaprsi, vsetko navokol je plne kaluzi a bahna. 77 % (26.12.2017)

"Vyzerá to tak, že i také zlo akou vojna bezpochyby je, v sebe skrýva niečo pozitívne. Niektorým zabednencom dokáže otvoriť oči a zmeniť ich k lepšiemu, aby sa tak na svet mohli pozrieť novým, lepším pohľadom..." V Európe hrdina, v Amerike iba podradná bytosť - to stojí za zamyslenie... Asi takto nejako má vyzerať filmové spracovanie témy rasizmu - bez zbytočného pátosu a vyplakávania. Pritom úvod snímku ma moc nenadchol, chvíľu trvalo kým som si na tú mierne chaotickú skladbu príbehu na báze prítomnosti doplnenej o záblesky minulosti jednotlivých postáv zvykol, ale po pár minútach sledovania by som už nemenil. Z tohto pohľadu ide určite o netuctovú záležitosť. Navyše i v technickej rovine úroveň snímku príjemne prekvapila, hlavne kamera a zmysel pre farebnosť, radosť pozerať... To sa samozrejme prejavilo i na skvelej dobovej atmosfére zapadnutého amerického vidlákova kdesi v Mississippi, kde všadeprítomné bahno vyteká ešte aj z uší. Čo sa týka hercov, tak aj napriek tomu, že išlo predovšetkým o neopozerané, menej známe tváre, tak klobúk dole, všetci zahrali vynikajúco, vôbec by som sa nečudoval, keby dali niekomu z nich oscara. Tiež sa mi páčilo ako príbeh v emotívnej rovine postupne gradoval a naberal na sile, pričom koniec ma už pocitovo skoro prevalcoval. Hlavne keď si zoberieme tú peknú myšlienku, ktorá ma na záver napadla. Keby nebolo toho mierne ťažkopádneho úvodu, kde som istý čas ani len netušil na aký klenot sa to nakoniec zvrtne, tak dám plný počet. 85/100 (08.12.2017)