Mudbound

Má to 2:15:00 a teprve posledních 30 minut tam bylo takové drama, že jsem od toho nemohla odtrhnout oči. Ten "začáteční rozjezd" byl opravdu hodně dlouhý a je to hodně táhlé, ale je to silné. To ano - je to silné, je to trpké, rasistické, doufala jsem, že otec dostane co proto - a to jsme zjistili, že je mrtvý hned na začátku, ale doufala jsem ve způsob smrtí minimálně v takové formě, jak se stalo. Ale ten závěr - nějak tomu nevěřím. A připomnělo mi to dost film Pokání.....Přišlo mi to dost nepravděpodobné a pracuji s tím, že tam jsou dva mrtví...Ocenění -nedala bych, mě se ohromně líbila barva, s jakou je film natočen, vlezlost toho deště a únavy, všudepřítomné únavy a touhy "přežít" a "mít".... (24.02.2018)

Film bol natočený na základe rovnomenného románu americkej spisovateľky Hillary Jordan. Podstatou filmu sú vzťahy medzi bielymi a čiernymi, medzi bielymi rodinami a čiernymi rodinami, medzi bielymi a čiernymi vo vojne a všetko o čiernobielom. Ale v podstate ide o všetko na čo, Američania, nemôžu byť hrdí. V roku 1619 boli do Ameriky dovezení prví černošskí otroci z Afriky. Zase v roku 1865 bolo zrušené otroctvo na celom území USA. Až v roku 1948 "vysoko teoretický" bola zrušená rasová segregácia v armáde. Ale v roku 1955 boli ešte v autobusoch oddelenia pre bielych a čiernych, ale ani v roku 1957 nemohli černošské deti navštevovať stredné školy. Osud černošského obyvateľstva tak bol ešte na dlhé roky veľmi neistý a veľa na tom nezmenila ani účasť Afroameričanov v americkej armáde počas 2. svetovej vojny. Dokonca boli po návrate domov zaznamenané časté prípady lynčovania černochov len preto, že si dovolili nosiť uniformu americkej armády. Cesta ku skutočnému zrovnoprávneniu tak ešte stále nebola na konci Film "Madbaundská farma" je príbeh o udalostiach, ktoré sa odohrávajú na malej farme na okraji mesta Memphis počas druhej svetovej vojny a tesne po nej. Odtiaľ odišli na front zástupcovia dvoch rodín. Obaja sa vrátia, ako hrdinovia Jamie McAllan pilot bombardéru B-25 a Ronsel Jackson veliteľ tanku Sherman, jediný rozdiel medzi nimi je, že Jamie je biely a Ronsel čierny. Obaja stratili vo vojne mnoho svojich priateľov a film ďalej beží v realite rasových predsudkov a povojnového syndrómu. (28.07.2018)

Na papíře se Mudbound může zdát jako suchý příběh z dnes již rutinně zobrazovaného rasistického jihu Ameriky. Opak je pravdou, protože lidskost tohohle příběhu z něj dělá silnou podívanou bez stereotypů nebo nějaké snahy vzdělávat. Dee Rees se podařilo natočit film o odvaze a přátelství ve tváři nenávisti a předsudků. Film se rozjíždí pomalu a občas jsem si říkala, co mají všechny tyhle postavy společného. Ovšem tenhle čas slouží k nastavení filmového pódia, abyste v poslední třetině dostali emocionální ránu, díky které do sebe celý příběh perfektně zapadne a vy se ať chcete nebo ne zamyslíte nad stavem dnešního světa. Garrett Hedlund je jako Jamie trpící PTSD vynikající. Jason Mitchell je mu skvělým parťákem bez jediného slova dokáže vyjádřit tisíc slov. Film, co bude mít ještě hodně co říct během oscarové sezóny a právem. /LFF 2017 (09.10.2017)

Poctivé, zemité dramo ze čtyřicátých let USA, kde kromě válečného konfliktu stále doznívá syndrom rasové nesnášenlivosti a "nevolnictví". Je tam načrtnuto několik závažných témat a hlavní postavy podstupují několik zásadních interakcí a rozhodnutí z toho plynoucích. Je zajímavé, že přesto, že to má tématicky i režijně na první dojem celkem slušné oscarové ambice, nebuší to na dveře akademikům stylem "točímé naléhavé téma, dejte nám ceny", jak to maj někteří jiní tvůrci ve zvyku. Zřejmě ale první polovina a sladší finále rozhodlo o tom, že se senzace dít nebude. Je to pochopitelné, jelikož zkrátit na začátku 20-30 minut dialogů, bude to o hvězdu výš. Vazby hlavních postav by to nepřetrhalo a svižnější tempo by tomu prospělo. Postava otce (Jonathan Banks) se extrémně podobá svým totálně zlým a zákeřným naturelem postavě otce v Plesu Příšer. Tedy úpadek lidského ducha a zdravého rozumu. Na vyvolání negativních emocí senzačně účinný a spolehlivý prostředek. (24.03.2018)

Podobných příběhů jsme tady měli už nespočet. Dvě rodiny, mnoho osudů, žádný ovšem nejde úplně do hloubky. Některé postavy jsou odfláknuté, k jiným nás tvůrci prostě nepustí. Nikdy nejdeme úplně na dřeň, ani v závěru ve stodole režisérka (samozřejmě černošská) nevymáčkne pořádné emoce. Řešíme postavení žen ve společnosti, rasismus, hluboce zakořeněné poměry, démony z válečných bojů. 40. léta. Hitler dává všem jasně najevo, jak velká je jeho moc. Japonci nečekaně udeřují. A kdesi v Mississippi dvě rodiny farmaří. Jedna bílá, druhá barevná, jak je tehdy titulovali. Férově se k ní nechovají ani poté, co jejich syn pomůže osvobodit nejen Evropu od fašistické nadvlády, dál je tím špinavým negrem, který nemá co dělat na místě spolujezdce a nedej bože, aby měl poměr s bílou dívkou. Stopáž je přepálená, mnohé scény bych zhutnil, jiné vynechal. Herecky velmi slušné. Možná to může zapůsobit na nějaké akademiky, jsem ale přesvědčený, že bez přidané hodnoty tohle dílko brzy upadne v zapomnění. (27.12.2017)