Šakalí léta

Dejvice na sklonku 50. let. Rudé prapory a lampasáci. A odvážný porevoluční projekt, který širokému publiku představil veleúspěšné duo Hřebejk-Jarchovský. Šéf klukovské bandy do nelehké doby přináší nefalšovaný rokenrol. Tvůrci se obrazově vytáhli, stejně jako s propracovanou choreografií a pochopitelně hudbou. Herecky se pak opřeli o Josefa Abrháma a Martina Dejdara. Nepochybně se sešla spousta talentu a energie na jednom místě, možná jen tehdy chyběl někdo zkušenější, aby to celé krapet „lépe“ zabalil. (04.07.2019)

Nemam rád muzikály. Navíc podle některejch těch týpků to vypadalo spíš na buzikál. Nicméně několik světlejších momentů se ve filmu našlo a Dejdar byl překvapivě celkem sympaťák (jinak ho moc v oblibě nemam). Jako celek je to ovšem naprosto o hovně. A písničky Ivana Hlase jsou otřesný. Ten by měl na tu kytaru mít snad zbrojní průkaz, protože poslouchat skoro 2 hodiny ty jeho sračky je snad horší, než dostat kulku do hlavy. (19.11.2006)

Dvě hezké písničky a jedna veselá scéna se chcaním do piva bohužel nemůžou vyvážit fakt, že se pořád ještě jedná o muzikál, což pro mě znamená velký špatný. Samozřejmě bylo skvělé sledovat tu spoustu talentu na jednom místě, ale já jdu přece jenom spíš po příběhu, který jsem jaksi nezaregistroval. 50% (23.07.2017)

Dovolím si začít tím, co mi obrovským způsobem vadilo. Že herci mají jiný hlas, když mluví a když zpívají čert vem. Ale že herci při zpěvu otvírají držku v jiný okamžik než jde text, přes to se přenést nezvládnu. Celkový příběh mě závratně neoslovil, pořád se to točí kolem toho stejného dokolečka kolem. Obsadit do hlavní role Dejdara? No, nevím. V mých očích je to herec vhodný tak maximálně do Comebacku a dalších podobných P(p)tákovin. Takže z věcí za zmínku stojících a zároveň zastupujících slovo KOMEDIE zůstalo pouze vysklené okno a ředěné pivo. Toto nechť jsou záležitosti, díky kterým se neuchýlím k odpadu, neb má k němu tento snímek sakra blízko. * (26.10.2011)

Zatímco v současnosti očividně prožíváme počátek úpadku Hřebejkovy invence, Šakalí léta jsou naopak plodem jeho filmařské adolescence – tenká dějová linie, průměrné songy, ucházející taneční čísla, strašlivý střih. Během sledování se mi bezděčně vybavil text písničky, kterou Hugh Laurie procítěně pěje v jednom z dílů A Bit of Fry & Laurie. Snad že texty v Šakalích letech jsou na této úrovni: A i když lidi říkaj ti, že tahle země má na mále, / všechno se dá vyřešit dobrým kopancem do p*dele. / V sametové botě noha železná / a když snad dojde k tomu, že kolem nikdo nestojí, / jen stoupněte si před zrcadlo a kopněte se do svojí. / Nakopali jsme p*del Grenadě, a Iráku jakbysmet, / nakopali jsme ozónové díře, ta nám to teď vrací zpět. / Nakopali jsme p*del rakovině, a AIDS bude další, věřte mi, / a globálnímu oteplení nakopeme s brýlemi. Potíž je v tom, že Fry & Laurie byli vtipní. Šakalové jenom vyjou. (13.04.2015)