Semestr

Možná nejpůsobivější výpověď o mladejch, co tu kdy vznikla. Navíc podaná supermladou formou. Za těma rozvolněnejma klikačkama po facebooku a skypeu a hanbárnama a gifama je tak kurevsky silnej pocit, jakej jsem nahmatal třeba u Půlnočního kovboje nebo Klipu (ta velkoměstská prázdnota, odcizení, marnost v přetechnizovaný době... a další postmoderní libůstky). Adam Sedlák a spol. zvládli z těch klišé (nebo spíš věčně platnejch vzorců, jak vypadá rozpad vztahu, zvlášť na Erasmu), z jakoby nahodilejch střípků a z nedoslovnejch náznaků vydupat tak hlubokou existenciální výpověď, že jsem to nežral. Pátej díl je opravdovej masterpiece (dokonalý zachycení, jak vypadaj emohovna v roce 2016) a finále drtivý jak Vicky Cristina Barcelona a bezútěšný jak Čínská čtvrť ;) Těším se na další kus. (08.11.2016)

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)

Od pařeb k anonymnímu měšťáckému způsobu života. Kluci mají problémy s holkama, holky s klukama, jen se to dnes řeší pomocí netu. Semestr sice dost klouže po povrchu a vedlejší postavy jsou laciné karikatury (hlavně kámoška blogerka), na druhou stranu se alespoň snaží realisticky vymodelovat dnešní vysokoškoláky. A v porovnání s normalizací se vlastně nic nezměnilo - hrdinové Semestru by si skvěle rozuměli s hrdiny Šabachových knížek jako Občanský průkaz. (16.12.2016)

Seriál o skutečných účtech na ČSFD. Některé lidi mají v TOPce. Mě nemají v TOPce. Mám je také nemít v TOPce nebo se mstít seriálu? Koho z vás mají v TOPce? Jste na to hrdí? +++++ Je poměrně realistický. Je to moje cesta do práce. Je to můj oběd. Je to můj nákup. Je to můj rozhovor s kolegy. Je to moje návštěva hospody. Jsou to moji studenti na zkoušce. +++++ Ale ne tak docela. To moje moje je ještě o kousek realističtější. Moje není tak typické. Moje není tak modelové. Moje se nesnaží hledat padat do škatulek. Na moje se hůře lepí jednoslovné nálepky. Moje je plné náhod bez významu. Není to prohnané skypem. Není to lajknuté na facebooku. Není to proklikané skrze webí. +++++ Když to je nejrealističtější, mnoho to neříká. Když to říká víc, stává se to tezovitým. Ale občas... Solidní ***. (15.11.2016)

Ale hovňajz seriál o mladejch, protože pokud jo, tak si zasloužíme leda tak sešlehat napájecím kabelem od laptopu ((o=´ Na první dobrou je pro mě dost překvapující, jak jsou obě hlavní postavy nesympatické, Damián je namachrovanej, nepříliš bystrej hajz, zatímco Amálie je pseudoéterická inťouška, co studuje filmovou vědu... Ehm .... Jenže bacha, ono to fakt dobře funguje, protože když jsem neměl komu fandit, tak mě tohle voyerskej styl natečení neskutečně bavil (jen a pouze snímání plochy obrazovky, čili skype, facebook a podobné vifikundační piškuntály). Navíc je hrozně moc příjemné, že se tu jede spíš v náznacích, detailech a nejednoznačnostech, to je jednoduše hrozně fajn, osvěžující a v kombinaci s formou natáčení i neskutečně funkční. (05.12.2016)