Semestr

Od pařeb k anonymnímu měšťáckému způsobu života. Kluci mají problémy s holkama, holky s klukama, jen se to dnes řeší pomocí netu. Semestr sice dost klouže po povrchu a vedlejší postavy jsou laciné karikatury (hlavně kámoška blogerka), na druhou stranu se alespoň snaží realisticky vymodelovat dnešní vysokoškoláky. A v porovnání s normalizací se vlastně nic nezměnilo - hrdinové Semestru by si skvěle rozuměli s hrdiny Šabachových knížek jako Občanský průkaz. (16.12.2016)

Nejsem si úplně jistý nakolik  Semestr představuje  nějákou skutečně výpověd o současné generaci,  ale já se u něho bavil, i když mi postavy byly střídavé sympatické a totálně nesympatické. Palec nahoru za svěží formu, nápad snahu a narážky na Fílu.  Anna Kameniková a Eva Josefiková k tomu skvěle hrají a ještě lépe vypadají a Amálka tady má i hodně zajímavý účet. (23.11.2018)

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)

Nehodnotitelný a ze všech stran snadno napadnutelný Semestr je ponejvíce důsledné naplnění veškerých představitelných stereotypů halící se za generační výpověď. Podle všeho je natolik realistický, až z toho nejde vyvodit nic skutečně druhovýznamového, co by vedlo k nějakému většímu divákově nepohodlí. Celý seriál se víceméně jen do závěru bezkonfliktně překulí, aniž by díl co díl na sebe nenabaloval klišé počínaje prací v kavárně, konče zahleděností se do filmové vědy. Nevím, jestli mě štve víc to, že se to realitě až moc připodobňuje, nebo to, že tvůrcům nebylo záhodno jít o poznání alternativnější - autorsky odvážnější - cestou. S každou další epizodou to pak vypadá jen jako otrocké odškrtávání položek (lajky, skajpy, srdíčka). _ Ale i tak jsem rád, že to vzniklo. (05.03.2017)

Zdálo se mi to jako celkem originální nápad, založit celý seriál jenom na počítačových obrazovkách… ale ve výsledku je to nakonec docela nuda. Sice se s tím naše generace lehce ztotožní, ale není to vlastně docela smutný, když se naše životy dají vyprávět jen pomocí obrazovek? Co to o nás tak asi vypovídá? Jako jednohubka to ujde, ale teď se zase moc ráda vrátím k normálním filmům, které zobrazují svět mimo virtuální prostředí (a v tomhle stylu už radši nepokračujte, díky). (08.03.2017)