Sámska krv

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Proč nezůstat ještě chvíli v Laponsku (nebo v Sámsku?), když naší březnovou krajinou funí samí blizzardi. Po "Země je hříšná píseň (1973)" jsem jen volně přešel z Norska do Švédska, kde na mě čekal příběh zcela jiný, i když stejně hustý. Snahu o asimilaci dobře chápu (za šest let studia v Německu jsem se také asimiloval), ale založit rodinu, zestárnout a zemřít jsem chtěl přesto zde. Teď už chybí jen poslední krok. Elle Marja, pro níž "švédská škola" byla něco rozhodně jiného než pro mě, se i přesto, že její "šikana" byla (teď už je to nejspíš jinak/naopak) součástí státní politiky vůči menšinám, rozhoduje zcela a definitivně opustit své etnikum a připojit se k majoritě. Byla to riskantní cesta a nemusela se zdařit. Na druhé straně chápu, že si tím cestu zpět - i na pohřební slavnost - zcela uzavřela. Nakonec se hlas krve přece jen ozve, ale není to jojk, je to jen labutí píseň... Pozn.: Češi také nebyli také nebyli zcela tolerantní ke svým menšinám (Slováci, Rusíni, Cikáni, ze Židů měli spíš strach), bylo v důsledku jejich nabubřelosti a povýšennosti (po letech poníženosti) a nezvdělanosti, sotva (až dosud) to byly projevy rasismu či xenofobie. V tomto smyslu je třeba číst tento film jinak, než že Švédové mají odvahu upozorňovat na své vlastní nedostatky. Ctějí tím říct, že tohle (apartheid), byly přehmaty minulosti, nyní jsou však čistí a otevření, takže se v podstatě nic nestalo. Podobně (ovšem v mnohem větším rozměru) se pokouší řešit podobné (samozřejmě ve větší intenzitě) i v Německu. V podstatě se jedná o snahu "přepisovat dějiny". (12.03.2019)

"misterz" trafil svojim názorom: "Jeden z mála príkladov kedy forma a zručné zrežírovanie ďaleko prevýšili obsah a príbeh samotný" klinček po hlavičke. Za mňa je to teda málo, pričom v prípade takýchto filmov, ktoré sa snažia človeku podsunúť pointu, ktoré by mali mať akúsi "hĺbku", musím byť emocionálne zasiahnutý. Bohužiaľ, to sa nestalo .. (28.05.2018)

Film, který šel až na dřeň, v tomto případě až na lišejník. Příběh, který ve mě zanechal hlubokou stopu. Vždycky mě to táhlo k přírodním etnikům, určitě bych ocenila film čistě ze sámského prostředí.Zároveň však ctím právo každého jedince na svobodné rozhodnutí. Elle Marja si svůj původ nevybrala, ale velice citlivě vnímala přezírání okolí. Odtud pranila její touha vystoupit ze svého prostředí a včlenit se mezi švédskou populaci. Film odhaluje, co jí k tomu vedlo, nevíme o jejich vnitřních bojích a obtížích než se jí to povedlo. Lene Cecilia Sparrok je pro mě jako zjevení, nehraje, je pouze sama sebou. Vtom je její vnitřní půvab. Tuhle osůbku si budu dlouho pamatovat. (08.03.2019)

Excelentný severský film o neznášanlivosti a rasizme,kde v nádhernej prírode žijú uz 5000 rokov ludia v súzvuku s nou.Samovia,ale čelili v 30tych rokoch opovrhovaním.Náražky na ich maly mozog,smrad a neschopnosť robiť nic iné iba chovať soby,podrobovali ich výskumu atd.Mlade samske dievča sa chce vymaniť z pre ňu určenej budúcnosti a ide za svojim snom študovať a byt učiteľkou.Herecky výkon výborný. (26.01.2017)