Hounds of Love

Ze začátku to na mě působilo jako sice hezky natočená, ale v zásadě ničím zvláštní únosovka. Jenže v tomhle případě to není jen o zoufalé oběti, která se snaží uniknout ze spárů svých únosců, ale i o psycho-peklu, které panuje ve vztahu zločineckého párečku. Skoro bych řekl, že to je ta primární linka a únos je tu spíš věcí sekundární. Ale to je možná jen můj pocit. Každopádně když to to dvojice padouchů rozjede naplno, tak to stojí za to a Australani tady ukazují, že není potřeba extra naturalistických scén, aby se film člověku zažral pod kůži. Tady vlastně stačila jen jedna víceméně nedotažená. Young v tomto případě vsadil především na herce a dobře udělal. Casting byl tady povedený ve všech ohledech a to, co předvedla Emma Booth, by si zasloužilo i nějaké to ocenění. Vyvedly se i zpomalené záběry a z celkové mrazivé atmosféry se podařilo nakonec vykřesat i slušnou dávku emocí. Protinožci potěšili. 85% (04.06.2017)

Hounds of Love pro mě byl neskutečně intenzivní zážitek a užívala jsem si každou zvrácenou vteřinu, kterou tenhle labilní pár dokázal nabídnout. K celému znepokojivému příběhu navíc hrají ty nejlepší retro pecky, které si jen umíte představit. Herecké výkony jsou taktéž na velmi dobré úrovni a přes to, že je stopáž na tento typ filmu maličko delší, udrželo si mě to opravdu až do poslední vteřiny. Je to takový ten typ hororového dramatu, který toho neukáže moc, ale tím víc hraje na divákovy nervy. Já velmi doporučuji. (01.07.2017)

Není to až tak špatný, hodně bych chtěl pochválit autentičnost. Vypadalo to opravdu jak v reálu. Jen mi pohužel nesedly postavy, nelíbilo se mi kamerové zpracování (jakési extra zpomalené záběry - nevím proč). Nicméně konec je docela působivý a vzhledem k tomu, že čas od času ve zprávách slyšíme o magorech, kteří vězní buď svoje nebo cizí děti, věřím, že tak nějak ta situace může ve skutečnosti vypadat. Znovu si to ale nepustím, moc mě to nezaujalo, takže.45%. (04.02.2018)

Pokud něco Australani umí, tak uchopit citlivé téma, vnést do něj kapku šílenství, natočit to a odpálit divákovi hlavu. Bohužel, ne vždy se zadaří. Vicki (Ashleigh Cummings) neprožívá nejšťastnější dospívání. Její rodiče jsou rozvedení, z čehož Vicki viní svou matku, a od té doby mezi nimi není zrovna ideální vztah. Když ji musí na pár dní navštívit, není divu, že se snaží vymyslet cokoliv, jen aby s ní strávila co nejméně času. Jako jedna z možností se jeví nedaleký klub, do kterého se nakonec rozhodne vydat. Zanedlouho se však přesvědčí, že tohle rozhodnutí nebylo správné. Zmocní se jí psychicky narušený pár, který má své vlastní způsoby vyznávání lásky. Vicki tak musí sebrat veškerou svou sílu, odvahu a hlavně chytrost, pokud chce z tohohle zvráceného zajetí vyváznout živá. Nedoufal jsem v nic extra a dostal jsem nic extra. Ano, psychologicky si to nebere servítky. Zvrácenost páru je prostě nad level, utrpení je taky dostatek a budiž, i ty emoce vykreslily dobře. Kde je chyba? Přišlo mi, že si ten film hraje na něco, co vlastně není a ani nechtěl být. Má to být o násilí nebo o ubrečenosti? Oboje dost dobře nefunguje (čest vyjímkám, Srpski Film) a kde by se mělo přidat, tam se ubírá a naopak. Co ale funguje, tak vztahová rovina únosců mezi sebou a obětí. Typek dostatečně odpornej knírač, buchta dostatečně hnusná kráva, oběť dostatečně ubrečená, ukřičená a zlomená. Finále bylo na můj vkus až moc uřvaný a hopem. Co ale nedostanu z hlavy, tak ukopání psa k smrti. Do psů se kurva nekope, jen do balónu a do lidí. 3* a.k.a 60% (06.11.2017)

Krásný romantický film o dvou milencích a jedné unesené. Unesené jejich láskou a vzájemným porozuměním (on toho čokla ukopat nechtěl, ale kálet v obýváku, to se prostě nedělá, no uznejte). Ona chuděra z rozvrácené rodiny, nepochopená, za to uchopená v řetězech a slzách. Den pomalu končí, azurová obloha se mění v indigovou modř osázenou hvězdami, a na bílém tílku se rozlívají skvrny červené jak vlčí máky v obilí... "Walk in silence. Don't walk away, in silence. See the danger. Always danger..." (05.08.2017)