Hounds of Love

Krásný romantický film o dvou milencích a jedné unesené. Unesené jejich láskou a vzájemným porozuměním (on toho čokla ukopat nechtěl, ale kálet v obýváku, to se prostě nedělá, no uznejte). Ona chuděra z rozvrácené rodiny, nepochopená, za to uchopená v řetězech a slzách. Den pomalu končí, azurová obloha se mění v indigovou modř osázenou hvězdami, a na bílém tílku se rozlívají skvrny červené jak vlčí máky v obilí... "Walk in silence. Don't walk away, in silence. See the danger. Always danger..." (05.08.2017)

Únos dievčiny, väznenie u 2 psycho únoscov v ich dome, pokus o útek. Austrálčania pri tradičnom námete zvolili netradičnejší prístup, kedy násilie, znásilnenia a brutality príliš neukazujú (poväčšine si vystačia si len s náznakmi a zvukmi) a idú na to skôr pomalšie, psychologicky, cez dialógy, prácu s postavami a snahu o kvalitnejšiu technickú stránku (kamera,strih) než býva u hororoch zvykom. Niekomu to možno sadne, ja som asi skôr za klasický prístup, pretože takto mi pri dĺžke 110 minút a fakte že sa takmer nepohneme z 1 domu, prišlo, že sa až často nič moc nedeje. Emóciami to vďaka fajn zahratému triu postáv funguje, ale nie je to zrovna najstrhujúcejší triler alebo horor, aký som videl... 55-60% (10.03.2024)

Intenzitu prožitku musí Ben Young spíš formálně simulovat, než aby jí skutečně docílil. Potenciálně drásavé drama se mu pod rukama mění v dost prázdný a apatický tvar, z něhož vystupují hlavně herecké výkony a nahulený sound design. Ale po o třídu lepším Snowtownu bych z téhle mordýřské balady nedělal žádnou velkou událost. (07.07.2017)

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Slušná "únosovka" od protinožců, která se namísto dravýho benzínu rozhodla jet na úspornou naftu. Tim chci říct, že tvůrci se vyhnuli téměř všemu násilí, které se tentokrát odehrává za (polo)zavřenými dveřmi, a většinu péče věnovali pro ně důležitějším faktorům. Třeba pěknému vizuálu (kde vedou povedené slow-motion záběry), trefně zvolené hudbě a velice slušně hrajícímu trojúhelníku postav, jehož dvě třetiny budete nenávidět a zbytku zdravě fandit. I proto jsou nepřímé (!) záběry znásilňování poměrně intenzivní (stačí, když se řve) a finále z vás může vykřesat dokonce i nějaké ty emoce. (17.05.2017)