Dogtown and Z-Boys

Stoupnu-li si zase někdy na skateboard, tak bez nějakého zvláštního tréninku do tří sekund předvedu své parádní číslo - nekontrolovaný pád na hlavu. Mám totiž mimořádně vyvinutý nesmysl pro rovnováhu a proto se nestabilním podložím raději vyhýbám. To však neznamená, že bych se občas nemrkl na ty, na která zemská gravitace příliš nepůsobí a Z-Boys rozhodně nejsou špatnou volbou. Jen jsem trochu čekal, že uvidím něco trochu jiného než ve filmu, ale ono to asi nešlo, když se vypráví v podstatě stejný příběh. Zase tak moc to nevadí, protože archívní záběry jsou parádní a názory jezdců zajímavé, ale touhu znovu prásknout hlavou o beton to ve mně vyvolat nedokázalo. (21.11.2013)

Zajímavý pohled nejen na historii skateboardingu v 70. letech v Kalifornii. Od obchodu se surfy Zephyr, přes jeho majitele a jejich speciální surfy až ke skupine teenagerů, kteří chtěli být nejlepšími surfaři a stali se slavnými skateboardisty - Z-Boys. V roku 2005 byl o nich natočený film ´Lords of Dogtown´, který vypráví hlavně o tom, jak to chodilo při trénování ve vypuštěných bazénech v Santa Monice a Venice. Tento dokument však nepřikrašluje realitu, při spovědích někdejších spříznených duší jde až na dřeň. Závěrečné porovnání hlavních postav - kdysi a nyní - je vyhodnocením střetu snů s realitou. (03.11.2014)

Skateboarding mi vůbec nic neříká a tento dokument mi také nepřišel nijak závratně zajímavý, takže úplně nerozumím tomu, jak se prokousal tak vysoko a proč tu k dnešnímu dni stojí 88 %. Nikoho ze zúčastněných jsem neznal. Pouze jsem znal hru pojmenovaou po Tony Hawkovi, která mě taky absolutně nebavila. Dvakrát jsem u tohoto dokumentu dokonce očka zamhouřil. Je příšerně stereotypní. Ale alespoň jsem si rozšířil znalosti o kupu informací z oblasti skateboardingu, které už nikdy nevyužiji. Dávám hvězdu ať nejsem za úplného čůráka. A není to pouze proto, že mě absolutně neoslovilo téma, ale ani se mi vůbec nelíbila forma. (20.12.2013)

Tohle jsem chytla v telce minule leto v hotelu pri jednom destivem dni v Seattle a ackoliv je mne 36, mlady skejtak tedy nejsem a nikdy jsem ani teda nebyla, tak dokument mne fakt zaujal a nedokazala sem to vypnout a prestat sledovat ;) Ve filmu Lords of Dogtown se ke konci rika, ze Stacy je uznavany filmar, a ja to chapu. Tohle jeho dilko je fakt poutave a chytne i lidi dost "mimo okruh". (01.12.2013)

Tak přesně takhle si představuji skvělý dokument. Spousta informaci, ovšem podávané postupně a doplněné pauzami s dobovými záběry a skvělou muzikou. Je vidět, že Stacy Peralta kromě skateboardingu také ovládá filmařinu. Doporučuji shlédnout i těm, kteří sport a sportovní dokumenty moc nemusí, tak jako já. (18.07.2012)