Nikdy si tu nebol

Jáchym v titulní roli násilnického thrilleru si to mrská, jako by byl pro podobné role narozen. Přitom ho známe z řady milých a dojemných kousků. Jenže doba pokročila a jemu sedne i tahle depresivní role. Bývalý voják a agent FBI jako osamělý mstitel s kladivem a dál si to asi dokážete domyslet. Film překvapivě přináší skoro až filozofický či artový rozměr plný reminiscencí do minulosti, jež jsou většinou jen naťuknuty a tak zůstávají opředeny tajemstvím a znepokojivým pocitem. Tomu solidně kontrastuje celá řada brutálních gore scén, takže jedinou nevýhodou je určitá rozpolcenost a s tím související ztráta tahu na bránu nebo vyloženě odbytej závěr. Jo, a taky soundtrack je tu řádně sick! (16.04.2018)

Nestřídmé filmařské exhibice patří mezi moje nejoblíbenější filmy, možná proto jsem vůči nim tak moc alergický ve chvílích, kdy mi nesednou a něco mi na nich vadí. Styl Ramsay mi přišel křečovitý a upachtěný už nejednou dřív, a zde to jede jen na stejné vlně. Za každým záběrem, za každou zkratkou, za každým symbolem, za vším je vidět tolik moc okázalé snahy ohromit jiným než prvním nabízejícím se řešením - ale pro mě z toho plyne naprosto nulový zážitek, kde se občas usměju nad zajímavou výpustkou nebo nečekaným střihem - ale bez nějakého pocitu finesy nebo opravdové účasti. PS: přišlo mi trochu legrační, že si Ramsay u hrdiny nedokázala vybrat mezi traumaty z dětství a PTSD z Afghánistánu, tak na férovku rozjela oboje. Talk about overkill. (03.02.2019)

Podobná "special edition" funkční a mainstreamově zaměřené klasiky Taken, jako před několika lety Maryland kontroval klasického The Bodyguarda svým komorním, evropským pojetím. Ten byl ale odklonem srozumitelnější a divácky uchopitelnější. Daly se v něm nalézt postupy a aplikování prvků, které v klasice s Costnerem buď chyběly, nebo byly zpracovány jiným způsobem. Tady se ale hledají tvůrci stejně jako hlavní hrdina - jinak vynikající Phoenix. Vše kolem je ale hypnotický miš-maš bez jediné, vyloženě kulervoucí scény, s trapně experimentální kamerou, nezabírajcí surové násilí. (09.04.2018)

Pokus o artovější Taxikáře, bohužel nevyšel a v tomto případě mě to moc mrzí. Trailery vypadaly strašně cool, ale film tak nepůsobí prakticky vůbec. Phoenix je fajn a přestože se jeho postava chová v 80% dost podivně, je to jediné, proč se film dá dokoukat. Jinak se jedná o film, který nenabízí nic zajímavé, ačkoliv se tváří hrozně důležitě. (02.05.2018)

"Povraždíme, posedíme, ruku v ruce... co my víme?"  Vykoupení nedosažitelné, trauma z otce nezhojitelné, trauma z Afghánu pochopitelně rovněž a jako by toho chudák Joe (Joaquim Phoenix opět famózní, střihnul ho drsně, leč uvěřitelně) neměl dost, čekalo ho i trauma nejhrůznější, z vysoce umělecky zprzněného [sic!] scénáře. S pracovním názvem Zachraň lolitku, zachráníš USA, aneb co politik, to pedofil. "Zlověstně plíživé profilování zpustlého lovce pedofilů" (© Gilmour93) bylo příliš plíživé, senátorova motivace k objednání firmy Ruční tesařské práce nejasná, nedořečenost a náznaky v množství až ubíjejícím, stejně jako umělecké ambice Lynne Ramsay, imho přehnané a nenaplněné. Jen tři rány kladivem do divákovy lebky. Edit: doprdelepráce tesařská, ten nešťastný Joe se mi zavrtal do hlavy... jako nějaký šedivý vousatý červotoč. Takže jsem s  Lord of the traumas vyrazil "do práce" podruhé. Nerad, ale musím, přidávám čtvrtou ránu kladivem. (22.11.2022)