Dancer

Prokletí geniality. 1) Mistrovství dnes 27letého Sergeje Polunina je současně i jeho prokletím. Svému umění obětoval dětství i osobní život. Zatímco jeho vrstevníci se postupně včleňovali do společnosti, on zůstal na okraji. Je slavný, úspěšný, zřejmě i bohatý. Je ale šťastný? V celém filmu nepadlo ani slovo o jeho osobním životě, jakoby s nikým nechodil, nerandil. Zřejmě ne. Jeho životním partnerem je tanec. 2) Výborně složený film s nápaditou hudbou (skvělá myšlenka podbarvit klasický tanec moderní hudbou - v tomto případě) je víc, než obvyklý životopisný snímek. Je to manifest posedlosti, kterou géniové trpí. 3) Na závěr snímku vidíme tanec na Hozierův song Take Me to Church. Píseň vznikla jako protest proti homofobii a sexuální opresi vůbec a Poluninův tanec ji povýšil o další level. Fantastické. 4) Polunin chtěl svou kariéru zakončit tímto snímkem a nastoupit do herecké školy v Los Angeles. Ale neudělal to. Démona se tak snadno nezbavíš. (23.01.2017)

Dokument je zpracován nadmíru poutavou formou a v podstatě bych asi ve stručnosti řekla, že je stejný jako balet, nádherný, omamný, bolavý a stravující. Co se týče rodičů SP, lépe řečeno matky, pořád nejsem rozhodnutá, zda jim/jí napsat děkovný dopis nebo je/ji připíchnout hřebíky na plot. Neumím si představit a vlastně ani nechci, co se dělo v té křehké dětské duši, která se ocitla v cizí zemi, bez znalosti jazyka, bez rodiny a pocítila tíži zodpovědnosti na těch malých útlých bedrech. Obdivuji houževnatost, odhodlání a touhu nezklamat své blízké, se kterou se pustil do toho, co si sám nevybral. A k SP... přirozená elegance projevu, ladnost a rozsah pohybů, výška skoků... pastva pro oči, jedním slovem překrásné. (14.10.2018)

Nadchlo mě, že to není jen film o tanci a o jednom nesmírně talentovaném, i když ne zrovna šťastném, klukovi. Jsme svědkem velkého sebeobětování celé jeho rodiny, což nakonec vedlo k odcizení a k jejímu rozpadu. Stojí to vůbec za to? A jaký závazek má umělec ke svému talentu? Je opravdu povinen mu všechno obětovat, i když vlastně nechce? (22.11.2019)

Baletní, dokumentární, záživné, vypovídající, legendární, poučné. Baletem jsem nepolíbená, proto mi dosud unikal životní příběh tohoto mladíka. Film je udělaný hodně poutavě a záživně. Jako absolutní negramot musím říct, že tančí opravdu nádherně a věřím tomu, že je něčím naprosto unikátní. Navíc je docela sympatický a hezoučký. Myslím si ale, že každý umělec to má těžké, a buď se s tím srovná nebo ne. Jediné co mi asi vadilo bylo to, že všechno co má a čeho dosáhl, vyčítá své matce, která ho k tomu údajně donutila. Mohl kamarád klidně kopat krumpáčem. Přesto opravdu skvěle natočeno, doporučuji. ..no ty jeho nožičky a zadek, tomu se říká slušná práce. A ta bolest těla během představení, nedokážu si to představit..a že tu bolest znám.. (29.04.2018)

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... (21.01.2017)