Patient Seven

Záležitosti z prostředí psychiatrické léčebny, ve které několik pacientů vypráví své příběhy, díky kterým jsou za katrem. Tím je docíleno toho, že film působí částečně jako povídkáč, který spojuje pouze porchní vrstva, kterou je ona léčebna. Musím říct, že pro mě je to příjemný kus, který díky konceptu disponuje žánrovou rozmanitostí, což není při dané stopáži vůbec na škodu. Bavilo mě to. 65% (12.10.2016)

Tak musím uznat že Patient Seven mi kápnul do noty. Povedenej mix povídek se špetkou humoru a s " nečekaným " koncem. Potěšil mikro štěk mé oblíbenkyně Amy Smart a Michael Ironside a jeden z jeho nejpovedenějších hereckých výkonů. Neříkám že tenhle kousek přichází s něčím novým, ale dokázal udržet mou pozornost a určitě mě nenudil. . (13.01.2017)

Vůbec to nebylo špatné, naopak ! Bál sem se té délky, ale nakonec jsem se nenudil ani minutku. Prostředí blázince výborné, perfektní herecké obsazení (RASCZAK !!), povídky samozřejmě né každá byla super, ale třeba "Fólie" byla na jedničku a dost jsem se u toho i nasmál. Gore nějaké je, pár lekaček také. Finále, jaké bylo, jsem opravdu nečekal, takže palec nahoru také. Spokojenost. (Full HD, Turecký dabing, 304. hodnocení) (19.05.2019)

Delší stopáž je u většiny podobných filmů spíše na škodu, ale tady to neplatí. Patient Seven jen sled několika minipovídek téměř všech většinových hororových žánrů, který rámuje linka psychiatra v ústavu pro duševně choré. Jako u většiny povídkových záležitostí jsou tu příběhy dobré a slabší, ale žádný není vyloženě špatný a kupříkladu "fólie" je vynikající. Závěrečný twist nepřekvapí, ale ani neurazí. Fajn je i obsazení a Ironside zase po delší době potěšil. Spokojenost. 75% (17.12.2016)

Příjemná, byť nijak originální antologie z blázince. Démoni, upíři, zombie, psychopati, vrazi. Michael Ironsade (Dr. Marcus) má stále charisma a dívat se na něj, jak nenuceně hraje, je prostě radost. Povídky jsou natočeny zručně, i když z hlediska gore jsou krotší. Krve dosti, ale řada mordů jde mimo kameru, a tak třeba v jednu chvíli zírá divák na úplněk doprovázený čvachtáním rýče, vráženého někam do těla (čekal jsem, jak uletí hlava, jenže do záběru se nedostala, tak možná neuletěla), a přemýšlí, jak asi to porcování vypadá. Nejvíce se mi líbila variace na Patricka Batemana a stále častěji si říkám, že z Alfie Theona Allena přeci jen něco bude. Závěr celého filmu připomněl jednu z povídek A. E. Poa. (03.05.2019)