Dom z piesku a hmly

,,JSTE KATHY NICOL? JE TO VÁŠ DŮM?“..... Režisér V.Perelman pomaličku rozehrává psychologické drama, na jehož konci vím, že tento žánr asi nebude pro mě to pravé ořechové. Na základě vykreslení vztahů mezi jednotlivými postavami (plukovník - rodina, Kathy - plukovník (dům), Kathy - policista) se odehrává příběh, na jehož konci se nabízí otázka, za jakou cenu jste ochotni bránit svůj majetek a co všechno se musí stát, aby jste pronesli tu poslední větu - ,,proboha to jsem nechtěl(a)". Výborné herecké výkony J.Connely a hlavně B.Kingsley, zajímavý, nevtíravý hudební doprovod, ale ..... ,,NE, TO NENÍ MŮJ DŮM!!“..... (09.07.2006)

Podľa námetu som očakával, že zažijem niečo na spôsob antickej drámy s jej osudovou neodvratnosťou. Nezažil som. Z pochvalných vyjadrení na adresu Jennifer Connely som očakával herecký zážitok. Nedočkal som sa. Jennifer mi pripomínala postavu z reklamy na Visin. Do úst jej vložili výroky, ktoré urobili jej postavu (spoločne s tým čudným policajtom) nedôveryhodnou. A tak z celého vykonštruovaného filmu ma zaujal iba výborný Ben Kinsley a viacero dobre vybraných záberov kamery. (20.01.2011)

Poslední dobou mám samý 5* zážitky. Z nich byl ale tenhle nejmíň příjemnej. Ze začátku se zápletka jeví jednoduše, máme tu Jennifer, které zabaví dům a přirozeně chceme, aby ho dostala zpátky. Jennifer je přece Jennifer (mimochodem, hraje brilantně). Potom se objeví Ben a my pořád chceme, aby dům dostala zpátky Jennifer a plně chápeme její nenávist a zoufalství. Jenže brzy se dozvídáme, že ani Ben to neměl zrovna jednoduché, seznamujeme se s jeho rodinou (taky skvěle zahranou, jak manželka tak syn) a už v tom není tak úplně jasno, protože najednou chápeme i Benovo odhodlání a starosti. Do toho se přimotá Jennifeřin přítel, zprvu sympaťák, ale postupně se mi zamlouval míň a míň, navzdory tomu že tak jednal jen kvůli tomu, jak moc měl rád Jennifer. No a od jisté scény v autě, kde se střetne Ben s Jennifer a vezme jí k němu/ní domů se ten hořký snímek zvrhne v totální emoční peklo. Přiznávám se otevřeně, že takhle vycuclá jsem už dlouho nebyla. Film, co si vás nenápadně omotává kolem prstu, aby vás potom v závěru pěkně přiškrtil. (15.04.2011)

Perelmanův velmi vyzrálý debut o střetu bez vítězů; o střetu, v němž jsou jen a pouze poražení. Debut bez náznaku začátečnických chyb a přehmatů hned ze začátku překvapí svou obrazovou i hudební bohatostí. Po technické stránce nemám tomuto snímku co vytknout. Bezchybná kamera, excelentní střih, vynikající herecké výkony. Perelman si umí poradit nejen s tím, aby každý záběr vypadal tak dobře; často používá také jakési tiché mezivstupy (často se svým skrytým a tolik výstižným symbolickým vyzněním), a to vše pro podpoření atmosféry. Přesto: během prvních tří čtvrtin jsem si několikrát říkal, že to budou pravděpodobně velmi, velmi solidní 4 hvězdičky. Pak však přišel závěr - emocionálně odzbrojující, atakující mé nejniternější pocity. Prásknu se, došlo i na slzy - v pár momentech jsem se bez nich skutečně neobešel. A poslední část rozhodla. Něco, co ze mně dokáže vydolovat toto, si zaslouží plné hodnocení. Shrnuto a podtrženo: Pokud se nám Perelman nezkazí a jeho tvorba bude mít od vynikajícího debutu dále vzestupnou tendenci, tak se můžeme od tohoto týpka ještě ledasčeho zajímavého dočkat. Těším se. Poznámka: Za zmínku stojí i vystřižené scény (viz DVD přílohy) - snímek mohl mít ještě jiné vyznění. (05.05.2005)

Scénka s rukou! Táto scénka , kedy sa chlapík modlí za záchranu svojho syna v nemocnici a bľaboce tam tie kecy o desiatich kilo semienok a ja neviem , čo ešte , no a zoadu k nemu pristúpi doktor a stiskne ho za rameno, tak táto scénka urobila z tejto , inak veľmi slušnej drámy , frašku . Ja som vybuchol od smiechu ! (02.05.2010)