Dom z piesku a hmly

“Ta žena si sem přišla vzít život. Pomůžeme jí. Synu, je to ptáče. Poraněné. Tvůj děda říkával, že když ti do domu vletí pták, je to anděl. Jeho přítomnost je požehnáním. Americké drama se sugestivní hudbou, jak má být. Dokonale hrající na nejskrytější struny divákových emocí, mozkomorsky vysávající jeho city až z nejhlubších skrytů duše. Hodná, vyléčená alkoholička, která vinou úřední chyby přišla o dům, na nějž se její milovaný otec třicet let dřel. Neméně kladný bývalý iránský generál a jeho žena a syn, ctící rodinu jako hodnotu nejvyšší a stavějící se stupňovanému nátlaku rázně, ale slušně, za všech okolností. To celé vyšponované do krajnosti pohledem do hlavně revolveru pomýleného amerického policisty, dříve vzorného otce rodiny a vynikajícího školitele, jemuž díky vzdávájí jeho studenti i na ulici v situaci víc než kritické. Všechno přeexponované, všechno přehnané. Filmu se rozhodně nedá upřít, že přes počáteční rozvláčnost se ke konci začíná dramatická linka výborně stupňovat a udržuje diváka v napětí až do samého konce. Nedá se filmu upřít, že vám nakonec řekne to, co máte vědět od začátku. Ne dům, ale lidé, kteří vás mají rádi, to je jistota. Když o ně přijdete, žádný majetek vám tuhle ránu nezacelí... “Tohle není můj dům..." Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem kajda.l (17.09.2015)

To je ten druh filmu, který vyvolává rozporuplné pocity a polemiku. Takže nebudu se vrtat v problematice imigrantů, o nichž si myslím, že by měli pískat podle písničky té dané země, kam se přiserou, ať už jsou jejich důvody k udělení azylu oprávněné či nikoliv. V tom je tedy jasno, respektive jasný můj postoj k jádru problému, proto i psychologie jde stranou. Než děj začal dramatizovat, v podstatě nešlo o nic, jen takové courání z místa na místo, z jedné sračky do druhé. Ale v momentě, kdy gradoval směrem nahoru až vygradoval, ztratil veškerý glanc i soudnost. Prostě šaškárna, pohádka o Aladinovi a slabém ptáčátku bez rozměru, rozsahu, myšlenky, natož poučení. Jediné, co mě zaujalo, bylo mistrné kouzlení s kamerou, zejména záběry na velmi krásnou a sexy Jennifer Connelly. (23.09.2012)

Jsou filmy a FILMY. Ty první jsou populárnější, ty druhé lepší. V těch prvních jsou postavy, v těch druhých lidé. První obsahují patos, druhé cit. A do druhé skupiny patří tento neobyčejně vyzrálý debut, jehož režiséra Perelmana jsem si hned zařadil mezi největší talenty posledních let. Ve filmu funguje prakticky všechno, režie, kamera (prosvítání světla skrze koruny, západ Slunce nad mořem), scénář je skvěle vystavěn a vygradován, děj je uvěřitelný a především hluboce lidský. Životní jsou i lidé, jejichž osudy sledujeme. Herci jsou fantastičtí, Bena Kingsleyho jsem nikdy moc neregistroval, tady mě však naprosto dostal, Jennifer Connelly dokazuje, že není jen děsná kočka, ale i velmi dobrá herečka, a z ostatních musím zmínit mě dosud neznámou Shohreh Aghdashloo. Ve světle tohoto filmu se musím ptát, podle čeho rozhoduje Akademie o vítězi Oskarů... (18.05.2006)

Scénka s rukou! Táto scénka , kedy sa chlapík modlí za záchranu svojho syna v nemocnici a bľaboce tam tie kecy o desiatich kilo semienok a ja neviem , čo ešte , no a zoadu k nemu pristúpi doktor a stiskne ho za rameno, tak táto scénka urobila z tejto , inak veľmi slušnej drámy , frašku . Ja som vybuchol od smiechu ! (02.05.2010)

Léta tam stál, stát bude dál. Na pět hvězd se tenhle nenápadný film vyšvihl díky poutavě zpracovanému námětu běžného života, který mě pohltil jako mlha Golden Gate. Ušák Ben k sežrání, to jsem čekal. Co ale moji outlocitnou duši dostalo nejvíc, byl pohled do hlubokých a upřímných očí andělsky krásné Jennifer. Zrodila se další láska, už to nezvládám počítat. Jen Ron Eldar a jeho drsňoučký kukuč mi k tomu dokonalému duu nepasoval. To máte jako kdybyste si do trojky k Megan Fox vzali Nesmrtelnou tetu... (23.09.2012)