Glory

Napriek tomu, že tento film je krutý a súčasne kruto reálny, keďže som ho dostala ako darček k narodeninám od nášho kina s osobným prianím na plátne tesne pred začiatkom, viažu sa mi k nemu aj pekné spomienky. No naspäť k obsahu. Glory je odrazom dnešného sveta plného karieristov s prevrátenými hodnotami. V ktorom je čestný a úprimný človek bitý spoločnosťou a odsúdený na posmech a nepochopenie. A keď sa do niekoho dlho bije, buď sa nechá ubiť alebo sa začne brániť. Pretože v každom z nás je hoci len maličký démon, ktorý čaká na svoju príležitosť prejaviť sa a preto ho netreba dráždiť... (09.01.2018)

25 rokov života biedneho stereotypu pri koľajniciach. Osud zasahuje momentom náhody a nastáva okamih, kedy sa z osamelého človeka stáva hrdina. Napriek všetkej sláve to nie je zmena ani náhodou a už vôbec nie, keď sa cesty takéhoto človeka (hoci nechcene) spoja s politikou. V skutočnosti vlastne nejde o žiadneho hrdinu, "iba" o zaujímavého protagonistu obete súčasného marazmu a ľahostajnosti. Od prvého príchodu mediálnych pracovníkov vo mne prevládali skôr depresívne pocity z filmu, podporené drásavým koktaním hlavnej postavy. Vo svojej podstate ale ide o vynikajúci film s témou zo života súčasnosti, plný nespravodlivosti, špinavých ťahov zo strany médií i politickej vrchnosti. Vedľa toho sa film v rámci hlavnej ženskej postavy, od prvej chvíle nesympatickej Júlie, venuje aj kontroverznej problematike z oblasti medicíny, akou je umelé oplodnenie (priznám sa, že spočiatku mi táto línia a téma vo filme skôr kazila dojem, aj keď neskôr v príbehu to začalo fungovať pohromade skvele). Ako celok to rozhodne malo čo povedať a výrazne obohatiť rozhľad i filmový zážitok diváka, vrátane pomerne drsného konca, aký som nečakal a ktorý sa nakoniec úplne uzavrel iba v zvukovej podobe na konci titulkov... takže napokon s výhradami 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (22.03.2018)

Tragédie obyčejného člověka. V nejlepší tradici dardennovského verismu a rumunské nové vlny, ale seřízené podle bulharského času. Sžíravá alegorie / tragédie / fraška o člověku, který koktá v nesprávný čas, na nesprávném místě, aby dostal zpátky hodinky, které jediné nejdou ani příliš rychle, ani příliš pomalu. Scenáristický masterpiece podpořený fantastickými hereckými výkony a milimetrovým střihem, který věci nechává trvat přesně tak dlouho, aby si divák nemohl vytvořit příliš jednoznačný dojem. Pointa? Zdrcující. Vzbuďte mě, až tu někdo natočí aspoň z poloviny tak přesnýho a nekompromisního. (13.01.2017)

"Králíčci mí ušatí, kdo vám vodu nalije? Fousáč už se nevrátí, jinde své dny dožije. Dráždí mě drážní karma, v životě nic není zdarma." V Bulharsku jako v Česku. Šikulové kradou naftu z lokomotiv, manuální nešikové sedí na ministerstvech a kradou miliony, premiéři a prezidenti kradou iluze voličům, novináři kradou pravdu, 40leté bezdětné workoholičky kradou čas, svůj i partnerův (a příležitostně i hodinky poctivým nálezcům).  Zkrátka krademe všichni. Protože i ten "Kdo nekrade, okrádá rodinu", jak jsme se při budování komunismu spiklenecky pochechtávali ve fabrikách nebo u piva v nádražních restauracích. Jen občas nějakej blbec poctivě odevzdá nález. Mravní poselství příběhu neuchopitelné, dokonce ani svalnatou rukou pochůzkáře, zvyklou na máchání těžkým železničním klíčem. Práci čest? Jo, jo. S poctivostí nejdál dojdeš... a v té dálce chudý pojdeš. Film v kostce: Tak dlouho se chodí se džbánem králíkům pro vodu, až se ajznboňák na PR babu utrhne. (20.04.2022)

Tragikomická figurka, bezmocně se zmítající v nastrojeném světě. Kdo? Ten směšný koktající železničář. Tedy, vlastně hrdinný poctivec, vyznamenaný vzor své profese! Stala se mu taková nešťastná nehoda, on by potřeboval zpět ty staré hodinky, které mu byly na slavnostním předávání omylem...Ano, jistě, stačí, když ho obléknete a dáte mu přečíst toto naše prohlášení. Dopomůže mu to k jeho hodinkám? On by je velmi rád dostal zpět. Ale pochopitelně, skutečně postačí, řekne-li těm lidem do televize PRAVDU. Na scéně se objevuje Canko Petrov, člověk lidský, žádající zpět svůj život. Nechte ho, prosím, pečovat o králíky, nechte mu jeho zarostlou zahradu a polorozpadlý domeček, vraťte, co mu patří! Zcela obyčejný příběh, jenž by se mohl odehrávat hned vedle Tebe a Ty ho přesto zkonzumuješ pomocí přesně upravených medií, o skutečných hodnotách, plný fantastických kontrastů, završený geniálním závěrem. Takto diváka rozesmát, dojmout a profackovat...pro mě osobně nevídaný zážitek. [Filmový Klub Citadela] (18.04.2017)