Glory

Tragikomická figurka, bezmocně se zmítající v nastrojeném světě. Kdo? Ten směšný koktající železničář. Tedy, vlastně hrdinný poctivec, vyznamenaný vzor své profese! Stala se mu taková nešťastná nehoda, on by potřeboval zpět ty staré hodinky, které mu byly na slavnostním předávání omylem...Ano, jistě, stačí, když ho obléknete a dáte mu přečíst toto naše prohlášení. Dopomůže mu to k jeho hodinkám? On by je velmi rád dostal zpět. Ale pochopitelně, skutečně postačí, řekne-li těm lidem do televize PRAVDU. Na scéně se objevuje Canko Petrov, člověk lidský, žádající zpět svůj život. Nechte ho, prosím, pečovat o králíky, nechte mu jeho zarostlou zahradu a polorozpadlý domeček, vraťte, co mu patří! Zcela obyčejný příběh, jenž by se mohl odehrávat hned vedle Tebe a Ty ho přesto zkonzumuješ pomocí přesně upravených medií, o skutečných hodnotách, plný fantastických kontrastů, završený geniálním závěrem. Takto diváka rozesmát, dojmout a profackovat...pro mě osobně nevídaný zážitek. [Filmový Klub Citadela] (18.04.2017)

Buďto je toto geniální kombinace a nebo my Češi máme opravdu zvrácený smysl pro humor. A nebo jenom já. Kdo ví? A nebo je to jenom opravdu geniální film. Chcanko se svým příběhem si zavaří na dost velké problémy jenom kvůli tomu, že najde peníze a ty jako ctihodný občan vrátí státu. I když mu vlastně asi ani nepaří, kdo ví? Na tom nezáleží. Důležité je, co se vše stihne stát. Na druhé straně stojí úspěšná úřednice ministerstva z PR, které svět v podstatě leží u nohou. Úžasné hodinky, které mu patří a ztratí je, ji dovedou k tomu, že není schopná za sebe a své činy převzít odpovědnost a tím Standu zažene do velkého kouta, který mu změní život. To celé je tak absurdní v rámci povrchnosti, absurdity a všeho možného, že to z filmu dělá neuvěřitelně skvělou komedii, která ani moc komedií být nechce, protože má v celku tragický průběh, který k tomu končí nejdříve šokujícně smutně, poté sladce a nakonec i hořce a trpce. Nenápadná záležitost, která je bezpochyby jedním z klenotů uplynulých let. A asi nejlepší film na východ od Polska, který jsem kdy viděl. (05.02.2021)

Ta zápletka je vlastně tak triviální, až je geniální. Chudý poctivec chce prostě jen zpátky svoje hodinky místo těch, které dostal jako odměnu za nahlášení nalezených peněz. Ale odpovědnou zaměstnankyní ministerstva dopravy, ženskou posedlou kariérou, je ignorován a důsledkem jeho snahy jsou jen problémy, do kterých se díky své bezelstnosti dostává. Taková hezká ukázka toho, jak moc se "vyplácí" poctivost a v Bulharsku to bude nejspíš ještě větší divočina, než u nás. Vedle výborného námětu je potřeba zmínit výborné výkony představitele hlavního hrdiny i jeho protihráčky. Na konci jsem cítil jak zadostiučinění, tak lítost. 85% (18.02.2018)

Tak milé deti, teraz vám pani a pán z neďalekého Bulharska vyrozprávajú jednu rozprávku, aby ste vedeli, ako to v živote chodí. Jeden dobrý starček nájde na koľajniciach peniaze a vráti ti ich na políciu. Ujovia sa mu poďakujú a poďakuje sa mu aj ujo minister. Aby ste vedeli, že dobrý skutok sa vám vráti ako bumerang, tak starček dostane nové digitálne hodinky...hádajte, ako to skončí...Ten pán a tá pani nám už poskytli jednu Lekciu a teraz nám dávajú ešte jednu, ak sme sa náhodou po tej prvej nepoučili. A teraz vážne, deti na to neberte, možno to nepredýchate ani vy sami. Špičkový "v podstate" triler, kde bojuje bezmocný človek s charakterom so systémom, ktorý charakter nemá. A vychádza to z toho, že síce si každá jeho jednotlivá zložka, čiže osoba, myslí, že charakter má, ale nie je tomu úplne tak. Ono sa tie malé a väčšie klamstvá nejak nazbierajú a vytvorí sa strašidelný a nezničiteľný kolos. Canko na jednu otázku odpovie pomerne prekvapivo: "mentalita" a myslím, že to je kód k celému filmu. O otázke viny každého jedinca vo filme budete premýšľať ešte veľmi dlho. Prečo je a ešte bude Sláva tak kladne hodnotená a dobre chápaná v našich dvoch susedných demokratických republikách? Snáď si ani nemusím odpovedať... (29.06.2017)

"Králíčci mí ušatí, kdo vám vodu nalije? Fousáč už se nevrátí, jinde své dny dožije. Dráždí mě drážní karma, v životě nic není zdarma." V Bulharsku jako v Česku. Šikulové kradou naftu z lokomotiv, manuální nešikové sedí na ministerstvech a kradou miliony, premiéři a prezidenti kradou iluze voličům, novináři kradou pravdu, 40leté bezdětné workoholičky kradou čas, svůj i partnerův (a příležitostně i hodinky poctivým nálezcům).  Zkrátka krademe všichni. Protože i ten "Kdo nekrade, okrádá rodinu", jak jsme se při budování komunismu spiklenecky pochechtávali ve fabrikách nebo u piva v nádražních restauracích. Jen občas nějakej blbec poctivě odevzdá nález. Mravní poselství příběhu neuchopitelné, dokonce ani svalnatou rukou pochůzkáře, zvyklou na máchání těžkým železničním klíčem. Práci čest? Jo, jo. S poctivostí nejdál dojdeš... a v té dálce chudý pojdeš. Film v kostce: Tak dlouho se chodí se džbánem králíkům pro vodu, až se ajznboňák na PR babu utrhne. (20.04.2022)