Glory

Pomalá, civilná dráma s naturálnym vyznením, ktorá navyše prinúti diváka trochu popremýšľať. Nad životnými hodnotami a nad tým, čo je v živote naozaj to dôležité. Snímok ťaží i na jednotlivých postavách, kladných i záporných - napr. tá karieristka bola ale riadny hnus. Záver prekvapivý a emotívne vypätý. Márnosť nad márnosť. Nie darmo sa vraví a je to fakt pravda, že to najhoršie čo sa môže stať je naštvať slušného človeka. To sedí i na tento film. Silný nadpriemer. 85/100 (19.03.2018)

Tragikomická figurka, bezmocně se zmítající v nastrojeném světě. Kdo? Ten směšný koktající železničář. Tedy, vlastně hrdinný poctivec, vyznamenaný vzor své profese! Stala se mu taková nešťastná nehoda, on by potřeboval zpět ty staré hodinky, které mu byly na slavnostním předávání omylem...Ano, jistě, stačí, když ho obléknete a dáte mu přečíst toto naše prohlášení. Dopomůže mu to k jeho hodinkám? On by je velmi rád dostal zpět. Ale pochopitelně, skutečně postačí, řekne-li těm lidem do televize PRAVDU. Na scéně se objevuje Canko Petrov, člověk lidský, žádající zpět svůj život. Nechte ho, prosím, pečovat o králíky, nechte mu jeho zarostlou zahradu a polorozpadlý domeček, vraťte, co mu patří! Zcela obyčejný příběh, jenž by se mohl odehrávat hned vedle Tebe a Ty ho přesto zkonzumuješ pomocí přesně upravených medií, o skutečných hodnotách, plný fantastických kontrastů, završený geniálním závěrem. Takto diváka rozesmát, dojmout a profackovat...pro mě osobně nevídaný zážitek. [Filmový Klub Citadela] (18.04.2017)

25 rokov života biedneho stereotypu pri koľajniciach. Osud zasahuje momentom náhody a nastáva okamih, kedy sa z osamelého človeka stáva hrdina. Napriek všetkej sláve to nie je zmena ani náhodou a už vôbec nie, keď sa cesty takéhoto človeka (hoci nechcene) spoja s politikou. V skutočnosti vlastne nejde o žiadneho hrdinu, "iba" o zaujímavého protagonistu obete súčasného marazmu a ľahostajnosti. Od prvého príchodu mediálnych pracovníkov vo mne prevládali skôr depresívne pocity z filmu, podporené drásavým koktaním hlavnej postavy. Vo svojej podstate ale ide o vynikajúci film s témou zo života súčasnosti, plný nespravodlivosti, špinavých ťahov zo strany médií i politickej vrchnosti. Vedľa toho sa film v rámci hlavnej ženskej postavy, od prvej chvíle nesympatickej Júlie, venuje aj kontroverznej problematike z oblasti medicíny, akou je umelé oplodnenie (priznám sa, že spočiatku mi táto línia a téma vo filme skôr kazila dojem, aj keď neskôr v príbehu to začalo fungovať pohromade skvele). Ako celok to rozhodne malo čo povedať a výrazne obohatiť rozhľad i filmový zážitok diváka, vrátane pomerne drsného konca, aký som nečakal a ktorý sa nakoniec úplne uzavrel iba v zvukovej podobe na konci titulkov... takže napokon s výhradami 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (22.03.2018)

Tragédie obyčejného člověka. V nejlepší tradici dardennovského verismu a rumunské nové vlny, ale seřízené podle bulharského času. Sžíravá alegorie / tragédie / fraška o člověku, který koktá v nesprávný čas, na nesprávném místě, aby dostal zpátky hodinky, které jediné nejdou ani příliš rychle, ani příliš pomalu. Scenáristický masterpiece podpořený fantastickými hereckými výkony a milimetrovým střihem, který věci nechává trvat přesně tak dlouho, aby si divák nemohl vytvořit příliš jednoznačný dojem. Pointa? Zdrcující. Vzbuďte mě, až tu někdo natočí aspoň z poloviny tak přesnýho a nekompromisního. (13.01.2017)

Glory se mi bleskurychle zarylo pod kůži. Nádherná ukázka toho, že k natočení filmového veledíla není třeba obří rozpočet a CGI, ale že základním stavebním kamenem je kvalitní scénář. Glory oplývá tak dobrým scénářem, že si ani nevybavuju, kdy jsem naposled zhlédl novější film, který by byl takhle skvěle napsaný. Krása filmu spočívá také v jeho nepředvídatelnosti. Vždy, když jsem si myslel, že vím, jakým směrem se bude děj ubírat, tak přišel moment, který jsem absolutně nečekal. Film mě dostal i po emoční stránce – s hlavním hrdinou jsem soucítil, pochopil jsem ho a fandil mu. Zářný příklad toho, jak dokáže dnešní doba člověka jednoduše semlít a je jedno, že jeho úmysly jsou čisté a šlechetné. Do prekérní situace se dá zamotat lehce, cesta z ní už ale procházkou růžovým sadem není. Závěrečná scéna je geniální třešničkou na dortu, vůbec jsem to nečekal a přitom to tak moc dává smysl. Klidně se to mohlo jmenovat „Canko Petrov: Řada nešťastných příhod“. (29.05.2018)