Zjazvené srdcia

Zde na čsfd zmíněné paralely s líbivou poetikou Wese Andersona jsou nepřípadné a zavádějící. Kritické komentáře zabývající se i historickými souvislostmi: https://www.slantmagazine.com/film/scarred-hearts/ https://variety.com/2016/film/reviews/scarred-hearts-review-inimi-cicatrizate-1201836757/ 90%. (18.04.2019)

Nejen prostředím, ale třeba i některými záběry kamery mi Zjizvená srdce připomínají Smrt pana Lazaresca. Navíc toho Emanuel ve své posteli nacestuje podobně mnoho, jako pan Lazarescu, tedy pojem nemocniční Road movie by tu seděl též... samozřejmě v nadsázce řečeno. Vážně, Radu Jude přináší všestranně dobový příběh a zdaleka to není jen formátem, film má například i vlastní mezititulky, v kterých tedy hlavní hrdina nemluví přímo, spíše myšlenkově, pocitově. Ono téměř celé dění má vlastně jakési "básnické dialogy", což dokonale vystihuje postavu Emanuela. Toho kamera zabírá povětšinou "z dálky", detailů na jeho obličej není příliš, pokud vůbec jsou. Sám vím o jednom, v poslední a dle očekávání nejsilnější scéně, ten nejdůležitější detail... ale třeba jsem si jiných pouze nevšiml. Kamera a především dokonalá kompozice každé scény jsou pro celkovou dobovost zásadní. Většina scén je snad až divadelní, ona také statická kamera zabírající celou místnost k tomuto pocitu svádí. Líbila se mi občasná nadsázka, kterou Radu Jude do jinak samozřejmě dramatického filmu někdy až nenápadně přidal. Občas je hold lepší nebrat vše tak vážně a to i přes dobu a diagnózu. 80% (29.03.2018)

Vzhľadom na tému som vôbec nečakal, že to bude mať taký nádych satiry a bude to celé pôsobiť doslova tragikomicky (hoci v reálnej podstate je to celé tragické). Nie som sám, komu tento štýl pripomenul tvorbu Wesa Andersona, ktorého ja až tak nežeriem, takže ani toto nebol až tak môj šálok kávy. Každopádne, príbeh mal napriek svojmu statickému "čaru" čo povedať a mnohé scénky a dialógy boli absolútne trefné. A samozrejme, nedá mi nespomenúť dobové medailóny o vtedajšej kultúrno-spoločenskej situácií - tie boli miestami lepšie ako film samotný. 3* (10.05.2022)

Kdybych chtěl použít efektní přirovnání, řekl bych, že je to jako kdyby Smrt pana Lazaresca natočil Wes Anderson. Grandhotel Sanatorium prostě. Je to zjednodušující, ale částečně to fakt sedí. A nejde jenom o akademický formát, případně puntičkářskou práci s aranžováním mizanscény nebo zvláštní tragikomický tón. Stejně jako Anderson, i Jude tady vytváří pohlcující svět, v tomto případě složený z archaických léčebných procedur, ale hlavně odkazů k politické situaci konce 30. let (postupující fašizace nejen Německa) a dobovému umění. Takže pochopitelně nejde jen o ta "zjizvená těla" v sádrových tubusech, ale vůbec o obraz zjizvené Evropy, která se nezadržitelně blíží ke katastrofě a v tu chvíli není jasné, jestli to dokáže přežít, nebo ne. Líbila se mi nápaditá práce s postupy němého / raně zvukového filmu, jejichž úloha/důvod pro užití se tu ale mění. Jude si při inscenování statických záběrů často pomáhá zrcadly, ale ne proto, že by bylo moc náročné hýbat s kamerou (jako ve 20./30. letech), ale protože protagonista je po drtivou většinu filmu ležák. Mezititulky na rozdíl od němého filmu nezprostředkovávají dialogy nebo důležité dějové informace, ale prostřednictvím Blecherových útržkovitých zápisků spíš děj komentují, dodávají mu další rovinu. Líbila se mi citace Dreyerova Vampyra. Formálně rozhodně nejvýraznější z rumunských filmů posledních let, doporučuju neminout. (26.03.2017)

Radu Jude je jeden z nejlepsich soucasnych reziseru v Evrope. Mozna proto, ze dokaze byt historicky verny a pritom aktualni a soucasny. Mozna proto, ze dokaze drzet styl, ale hlavne proto, ze svet, ktery vzdy vytvori je komplexni. Zjizvena srdce jsou smutny film, ktery pro platno objevuje postupy predvalecne literarni moderny. (25.03.2017)