Záhada Silver Lake

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Zvláštně atmosférický neo-noir, který nápaditě připomíná Davida Lynche nebo Nicholase Refna. Hypnotický styl s několika hodně eRkovými „what the fuck“ momenty je chvílemi na hranici cringe, David Robert Mitchell má ovšem pozoruhodnou schopnost tuhle hranu se ctí ustát. Scénář chrlí jeden popkulturní odkaz za druhým a do jisté míry se v tom šifrování všech referencí na díla jiných autorů může divák dobře ztotožnit s ústřední postavou, která se také potýká se všemi možnými šiframi a skrytými významy. Film, který buď zahodíte nebo budete fascinováni. (27.10.2020)

Dostal jsem něco trochu jiného, než jsem čekal, nejde o žádný thriller ani "meandrující neo-noir", ale o mysteriózní komedii, takový mix filmů Donnie Darko a Hele vole, kde mám káru (zde: Hele vole, kde mám sousedku), (nechal jsem k žánrům doplnit komedii, ke dni 7.10.2018 tu uvedena nebyla). Ale to si nestěžuju, sice rozhodně nejde o festivalový film (a nominace na Zlatou palmu, to se asi někdo z organizátorů festivalu v Cannes uklikl), ale po těžkých dramatech typu Soumrak nebo Zloději šlo o balzám a moc jsem si to užil. Je to zábavné, ujeté a plné supermodelek. Pouze to snad meandruje až příliš dlouho.____cywe, ač jsem to viděl pouhých pár hodin po Jack staví dům, vůbec jsem nepoznal, že Sarah je stejná herečka, které Jack uřezal kozi._____ cywe č. 2, a jedna ze supermodelek je ta muslimská holčička z filmu Towelhead! (07.10.2018)

Všichni jsme obětí toho, co konzumujeme. Film o honbě za skrytými významy, které se dají najít ve všem. Místy napínavé bloudění po LA, místy ústřel zvláštním směrem ala Donnie Darko. Neřekl bych, že si Záhada Silver Lake bere něco od Davida Lynche, spíš tu David Robert Mitchell skládá poctu Alfredu Hitchcockovi a jeho snovému tápání ulicemi San Francisca ve Vertigu. (13.01.2022)

Zábavný moderní film-noir podvratně si pohrávající s divákem a jeho snahou interpretovat skryté významy, které možná ani interpretovat nelze. Talentovaný David Robert Mitchell vypráví popkulturními odkazy nabitou odyseu směřující do slepé uličky, v mnoha scénách přitom silně cituje Alfreda Hitchcocka a osidluje tajuplné prostředí Los Angeles velkým množstvím bizarních postav. Andrew Garfield schopně nese nelehký příběh na svých bedrech a velmi dobře baví. Já bych tu hravou báchorku Mitchellovi klidně ještě další hodinu žral. [Sitges 2018] (22.10.2018)