Záhada Silver Lake

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 % (04.01.2019)

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Takto to dopadá, keď začínajúci režisér omylom uverí vo vlastnú genialitu. Preplácaná, zbytočne dlhá a nesúrodá onania (tie 3 scény venujúce sa masturbácii zjavne nebudú náhoda). Garfield výborný, baby dostatočne krásne, soundtrack vynikajúci a filmové aj hudobné odkazy potešili. Nemohli byť však tieto klady v uchopiteľnejšom a zmyslupnejšom filme? Southland Tales pre dnešnú generáciu 4/10 (30.09.2018)

Šmakota. Neo-noir výlet po Los Angeles plný odkazov na starý Hollywood, Hitchcocka, evidentná inšpirácia Lynchom a jeho geniálnymi bizarnosťami. Popkultúrna onánia nad všetkým čo tak máme radi. Stopáž 140min síce prestrelená, ale stále sa je na čo pozerať. Film je napriek minutáži dosť svižný a hudba je veľmi píijemná. Kamera a to ako je film natočený je len bonus k tomu celému. Netreba, ale čakať normály film. Under the Silver Lake sa vymyká škatuľke a ide si svoje, niekedy som mal pocit, že sám režisér nevedel kam až pôjde. Za klasikami typu Lost Highway, Mulholland Drive ci Donnie Darko zaostáva. Napriek tomu musím odporučiť (80%) PS: Garfield mi nevadil. (03.10.2018)

Pošahanost, kde se dobrá atmosféra a soundtrack střídá s nápady, které neměly opustit papír skicáku soudruha scenáristy. Nedokoukáno, usnuto, uvidíme jestli bude druhá šance. EDIT 27.8.2019: Dokoukáno, tvůrci by neměli hulit, protože předložit divákovi 140 minut u t a h a n ý n u d y chce fakt odvahu. DRM budiž zatracen, i kdyby před tím natočil cokoliv. REM v závěrečných titulcích? (02.03.2019)