Godzilla

ゴジラSpadla mi brada. Protože tohle je esence čistokrevného monster filmu. Nechápu proč jsem takovou dobu otálel se na tento počin podívat. Už úvodní titulky s hororovým zvukovým doprovodem mají předzvěst něčeho strašlivého a možná se pro mě staly nejlepšími úvodními titulkami všech dob. Gojira se naplno ukáže až od půlky filmu, protože první část buduje hutnou atmosféru s nástiny monstra. Plná síla kaiju se projeví po vstupu do Tokia, kde za monstrem zůstává jen oheň a hromady sutin. Záběry města v plamenech se siluetou Godzilly jsou orgie pro oči. Kaiju se oproti ostatním filmům pohybuje pomalu a neohrabaně a tím přidává na opravdovosti. To samé armáda, která tu opravdu má nějaký efekt a tak stíhačky dokáží netvora zahnat do moře. Filmu neskutečně sluší černobílá, která spolu s hudebním doprovodem dělá film temným a strašidelným. Jedinou výtkou tak pro mě zůstává část, kdy se řeší přemlouvání profesora Daisuke Serizawa-hakase. Přišlo mi to zbytečně natahované, ale chápu, že se jedná o snímek natočený po hrůzostrašné válce a tak se lamentuje nad zkázonosnými vynálezy. Obětování se pro lidstvo a páska přes oko profesora Serizawa, z něj však v mých očích dělají neskutečného frajera. (13.03.2018)

Základní kámen celé budoucí mánie. Tenhle film stojí za to už jen proto, aby člověk viděl, že za demenci budoucích remaků nemůže předloha. Kritizovat přes půl století staré triky je trapné, stejně tak nelze dílko hodnotit jako monster movie (jejichž největší vlnu teprve odstartovalo). Podstatné je především jaderné téma a téma omezenosti lidských možností (jehož aktuálnost je v dnešní době snad ještě větší, než tehdy). Herecky vyčnívá tradičně Shimura, překvapivě i sám Honda se jako herec ukazuje v dobrém světle. (23.12.2007)

Moje hodnocení tohohle starýho monster fláku kterej jsem si konečně doplnil berte z rezervou, protože jsem to od začátku až do konce nebral vážně a vesměs jsem se prosmál celým dějem, ale to nic nemění na faktu, že je to lepší než Emmerichova a Edwardsova verze dohromady a ve svý době na to čumím z držkou dokořán.65% (17.03.2017)

Takřka sedmdesát let stará, a stále neskutečně fascinující japonská vykopávka. Ačkoliv screentime pro Godzillu je pouhých 8 minut (což utváří pomyslnou temnou siluetu zápletky), jedná se o nezaměnitelný fragment japonský kinematografie a pravoslavného tatíčka subžánru tzv. kaiju filmů, který si díky své megalomanské fetišizaci destrukce zaslouží svůj status kultu.... #leguándomikrovlnkynepatří (22.04.2021)

Působivé. Měl jsem jako asi každý, kdo se vydá tímto směrem (směr: Pravěk vizuálních efektů) obavy, zda to nebude až příliš velké sousto pro mé smysly tak hezky na poslušného pejska vycvičené prskavkami a autopticony Baye, ale po pokusu s trailerem jsem si řekl, že by to přece jenom jít mohlo. A ono opravdu šlo. Možná tomu pomohla dokonce ta černobílá, ale největší plusy dávám rozhodně za tu nepříjemně výraznou bezmoc a depresivnost, která lze cítit napříč snímkem. Jistě, stále jsem nepřišel tak úplně na chuť tomu starému způsobu předků přehrávat (hlavně pak emoce) jak to jen jde (u Asiatů ještě výraznější než kdekoliv jinde), ale odpustivše tohle, vím si představit, jak těžce to muselo působit na jakéhokoliv diváka, který se nad filmem trochu zamyslel, hlavně pak samozřejmě tam v císařství. A pokud se našel někdo, kdo film bral čistě jako demoličního předka blockbusteru, užil si to určitě stejně a mnohem víc než já dneska sequely zmíněné hitovky. A popravdě jsem si na toho člověka v kostýmu krále monster, pro kterého to vskutku musely být zajímavé zážitky, zvyknul velice rychle, ba co víc, prakticky ho za člověka v kostýmu vůbec nebral (všechna čest i způsobu, jakým je film .. a Godzilla nasnímán – teď se hodí i v čistě jazykovém smyslu, že Godzilla je bůh, ne bohyně  - pomáhá to té legendě k mnohem lehčímu rozvinu) a některé záběry jeho rozpoutaného pekla by se lehce staly wallpaper materiálem i teď. Co se týče lidského aspektu, má tu výraznou roli (ne jak v pozdějších dílech, kde sice má výraznou roli částečně taky, ale kolikrát prakticky v rámci zcela odlišných vedlejších linek) a co si budem povídat, Oxygen Destroyer už mám na seznamu mých nejoblíbenějších přístrojů posledního soudu (doomsday machine). Celkově tak nemám problém jít na ty velmi hezké 4 a těším se na své hodnocení dalších dílů (ehm). PS: Po té americké verzi netoužím, i když by to mohlo být zajímavé v rámci průzkumu prehistorie marketingových strategií, případně nahrazování titulků předěláním filmu s pomocí dodání herců ze své krajiny. PPS: Málem jsem zapomněl na jeden z dalších příspěvků tohoto filmu (kromě toho, že nám dal kaiju žánr ve své klasické podobě) – a to je hlavní hudební motiv. Málo co by dokázalo vystihnout tu velkolepost a hrůznost Godzilly jako tohle skvělé téma. Škoda, že v dalších filmech ho stále upravovali a omezovali (do jisté doby). 8/10 (30.12.2014)