Stratili sme Stalina

V mnohom desivá a fascinujúca filmová komédia a dráma. Veľmi dobre roztriedené. Nemôžem to ale nazvať dramédia. Lebo to by skôr patrilo iným filmom. "The Death Of Stalin" má v sebe prvky komédie, no rozhodne to podľa mňa nie je film, na ktorom by sa človek neustále zabával, ako to bolo napríklad nedávno v prípade "Game Night". Komédia skôr plynie z dialógov a situácií, ktoré sú miestami absolútne absurdné, no súčasne človek nemá problém im uveriť, lebo to bol Sovietský Zväz v 50-tych rokoch. A sami vieme, čo sme tu mali my za situáciu v 50-tych rokoch. Postavy sú napísané veľmi dobre, dialógy sú silné, no súčasne človeka až mrazí, keď vidí aké praktiky v tej dobe fungovali a ako všetci bojovali jeden proti druhému iba preto, aby si upevnili svoju moc a mohli zasadnúť na stoličku, ktorá ostala po Stalinovi prázdna. V realite si myslím, že ide o dobré, silné a efektné dielo. Dokonca si myslím, že niektoré postavy sú zobrazené tak, aby sme dokázali viac preukázať svoje emócie voči nim, či už pozitívne alebo negatívne. A najviac tu podľa mňa naložia práve Nikitovi Chruščovovi. A dobre mu tak. Myslím si, že história nás o týchto osobnostiach učí veľmi málo. Aspoň minimálne z toho, čo si pamätám zo základnej a strednej školy. A občas treba vidieť aj ich iné stránky. Takže film úprimne oceňujem. Nemyslím si, že je určený pre všetkých, ale rozhodne stál za môj čas. Hodnotenie: B (27.02.2018)

Naprosto vynikajicí!! Ze začátku mi trochu vadilo, že osazenstvo není ruského původu a nemluví se rusky. Jelikož jsem si myslela, že by to mělo mnohem lepší atmošku a celkově by to přidávalo na teatrálnosti. Nicméně po pár minutách jsem zjistila, že ruština ani ruské osazenstvo není vůbec potřeba. Právě naopak. Buscemi mi vážně chyběl, jeho ksichtík jsem neviděla ani nepamatuju a prostě je to můj oblíbenec. A Jeffrey Tambor a Simon Russell Beale mě velmi mile překvapili a potěšili! Opravdu vynikající výkony. Navíc nechyběla ani ozdoba v podání Olgy Kurylenko. A v poslední řadě musím vyzdvihnout exceletní humor, ten vážně neměl chybu! (26.02.2018)

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)

Abych se přiznal, zpočátku jsem byl z filmu dost rozpačitý. Stejně jako Big Bearovi mi chyběla ruština, i když chápu, že by to bylo nemožné, navíc mě ne každý vtip dokázal rozesmát. Postupem času jsem se bavil stále víc a od příchodu Žukova na scénu, jsem se chechtal jako magor. Největším průšvihem filmu tak zůstalo jen obsazení Stalina, které se krutě nepovedlo a Josif Visarionovič vypadal jako parodie sebe sama. Naproti tomu byl Robert Duvall ve filmu Stalin z roku 1992 prakticky dokonalý. (04.09.2018)

Pokud budete tenhle film brát čistě jako komedii budete určitě spokojeni. Je sice hodně černá, ale to jí rozhodně neubírá na kvalitě. Ba naopak, je to její největší devíza, spolu s výborným Stevem a několika opravdu vtipnými situacemi (hlasování výboru, generál Žukov, nahrávání desky), kde jsem se opravdu královsky pobavil. A to mi dnes bohatě stačilo. Zároveň je to konečně film o Rusku, natočený na západě, který má své nesporné kvality. (25.02.2018)