Záhradníctvo: Tri sestry

Hřebejk by si mohol uvedomiť, že pri tak početných filmoch z druhej svetovej vojny z českej produkcie, je v súčasnosti potrebné natočiť niečo naozaj výnimočné, aby to oslávilo úspech. Tu chýbalo skoro všetko. Žiadne vyhrotenie, žiadne emócie. Film len pomaly pláva od začiatku do konca. Jediná nádej dať tomu šťavu v podobe návratu strateného vojína bola zbytočne pochovaná. (15.10.2017)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)

Takhle silný zážitek jsem skutečně nečekal. Film, který Pelíšky nemohl a ani nechtěl překonat, ale to neznamená, že to není jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Scénář neoplývá originalitou ani neokoukaným tématem, ale dokáže překvapit zpracováním postav a lidskostí dialogů. Takhle si pohrávat s trýzní a komickými vsuvkami není snadné, ale Hřebejk to opět dokázal. Začátek trilogie, který funguje i jako samostatný film, kterému jsem od začátku příliš nevěřil, avšak tvůrci v čele s Jarchovským mi dokázali vytřít zrak. Nejedná se o pouhopouhý kalkul na diváky, ale o plnohodnotné drama, které rozhodně stojí za vidění. 8.5/10 (Viděno 20.4. na předpremiéře s delegací v plzeňském Cinestaru) (26.04.2017)

Za určitých okolností to mohl být dobrý film. Svědčí o tom úvodní scénka, které nechybí dynamika a vtip (Novotný opět bezkonkurenční!) a ještě při navazujících epizodách se zatýkáním je všechno v naprostý pohodě. Pak se ale cosi stane a scénky jsou najednou bezkrevné, plytké, herectví kulhá a vše je navíc dlouhé jako Chile. Hřebejk s Jarchovským se na tý chatě, kde všechno píšou, bezesporu dojímali sami sebou, a to až do takové míry, že si v jednu chvíli řekli: "Ty vole, to je normálně tak super, že to musíme rozdělit na tři filmy, jinak to nejde!". Tím bylo neštěstí dokonáno a průser se mohl jenom prohlubovat. Škoda, že u toho nebyl nějaký dramaturg, který by jim osvětlil reálný stav věci (nebo aspoň schoval chlast), nejlépe s vyřídilkou Remundové, která je po úvodu druhým a posledním obstojným elementem filmu. Update: Druhý díl je lepší (dvě hvězdy), třetí nejlepší (čtyři). (29.09.2017)

Na Zahradnictví jsem byla hodně zvědavá, když přišlo pozvání na premiéru do pražské Lucerny, nemohla jsem odolat. Nic mě nemohlo naladit lépe, než procházka rodným městem a zdobný interiér kina. U příběhu jsem od počátku vnímala atmosféru příběhu dokreslenou zdařilou kamerou. Nevadilo mi pomalé tempo příběhu, které přesně zapadalo do doby, ve které se děj odehrával. Ani jistá dávka stylizace a způsob herectví podtrhující dojemnou složku příběhu nepůsobili rušivě. Záměrem autorů bylo vytvořit navazující trilogii v odlišných žánrech s posuny v čase, ale zároveň samostatné filmy. To první zatím nemohu posoudit, ale to druhé se určitě podařilo. Ocenila jsem míru humorných a dramatických prvků. Oboje bylo vyváženo, tak, aby nebyla narušená hlavní linie melodramatu. (1. 5. 2017) S odstupem času po roce a čvrt 2. 9. 2018: Skoro se mi zdá, že jsem loni v květnu viděla jiný film. Je patrné, že jsem byla hodně pozitivně naladěná ... Filmové zpracování vlastních vzpomínek je vždycky ošidné. Pokud se chtějí tvůrci přesně držet předlohy, může nastat okamžik, kdy to chce dramaturgický zásah, ale je striktně odmítnut, protože "tak to prostě tehdy nebylo ..." Rodinný přítel vyznívá sice sladce ale hodně ploše. Postava Jiřího je značně zidealizovaná, je prostě jenom hodný a milý, chybí mu plastičnost. Jakoby byl celý děj podmíněn jen tomu, ukázat, jaký je chlapík. Příliš se nepovedly ani dialogy, jakoby je herci četli a nešly přímo z nich. Hodně atmosféry, málo rozvinutá dramatická složka. (01.05.2017)