Pod obratníkem Kozoroha

Pouze „kamerové cvičení“, leč uvedené do distribuce... Návrat na Britské ostrovy se Hitchcockovi vůbec nepovedl. Působí to jako zbytný projekt, který po zkušenosti s filmem Provaz zkouší, co ještě unese snímek postavený na dlouhých záběrech. V tomto ohledu je určitě o čem mluvit a film celkem vytrvale chválit, protože znamená krok kupředu – Hitchcock úžasně vytěžil dostupné technické možnosti a promyslel orientaci v prostoru velkého sídla, takže bez střihu provádí jízdy, nad nimiž by zaplesal i Jancsó. Unikátní je i práce se zvukem, respektive jeho mizením při vzájemném vzdalování postav. Tohle všechno je hezké, ale když odhodím blok s čárkováním počtu záběrů a vykreslováním prostorových plánů, tak mi zážitek klesne někam k bodu nula. Melodramatické vyprávění zasazené do poněkud nepřesvědčivě vyhlížející Austrálie první poloviny devatenáctého století se spoléhá převážně na dialogy, které mají rozvíjet komplikované vztahy mezi postavami. Není ovšem snadné udržet v paměti všechny informace, které připomínají více náhodný výňatek z románu než cílený výběr toho nejpodstatnějšího. Pro herce je tento film za trest – nejistá Ingrid Bergman je místy naprosto k nepoznání, kožený Joseph Cotten zase připomíná jakéhosi „australského Johna Waynea“, což zní otřesně a je otřesné. Napětí je pozvolné a negradované, nedokázal jsem si vybudovat trvalý zájem o nastalé situace. Pod obratníkem Kozoroha podle mě spojuje dvě oblasti, které Hitchcock příliš neovládal – historický film (viz zmatená Jamaica Inn) a nacionalismus (viz nesnesitelný Juno a páv). Spolu s tím ale zároveň uznávám, že kdyby se u každého režiséra projevoval tvůrčí výpadek tímto způsobem, tak by byl svět daleko příjemnějším místem. Alespoň pro cinefily... (01.05.2013)

Hitchcockovi sa po Povraze evidentne stale chcelo hrat. Pravdepodobne tak vytiahol zo sufliku prvy scenar, ktory mu prisiel pod ruku a zase si vyskusal dlhatanske zabery (nepocital som to ale myslim, ze ich v tomto dvojhodinovom filme nie je viac ako 60). Bohuzial ten scenar je hrozne nazaujimavy a tato forma mu este viac podkopava nohy. Skoda super hercov. Po Topazovi najslabsi Hitch, ktoreho som videl 6/10 P.S. takže som sa sekol o 118 záberov :) evidentne tam bolo veľa prechodových celkov aj normalnych scen a začal som si formu všímať až od polovice :) priemerná dĺžka záberu 40,3 sekundy. Čo je mrte veľa. (03.04.2020)

Bohvie prečo sa Hitch rozhodol natočiť klasickú kostýmovú drámu podľa konvenčného scenára, snáď si chcel vyskúšať niečo nové, možno ho do filmu dotlačila Ingrid. Alebo sa iba k tomu len tak priplietol. Vďaka hercom ale film funguje, je relatívne uveriteľný a nezačne napriek dĺžke nudiť. Samozrejme režisérove autorstvo je na prvý pohľad potlačované, ide tu o postavy a ich vzťahy. Či si k nim nájde vzťah aj dnešný divák, dosť pochybujem, je to skôr film pre tých, ktorý chcú podrobne poznať majstrovu tvorbu a napríklad tým riskovať poznanie, že inokedy božská Ingrid tu až zas tak božsky nevyzerá (častokrát je pod parou). Čo sa týka veľkého sídla, osudovej ženy a tajomstva z minulosti, tak v tomto ohľade sa Hitchovi viac zadarilo v Rebecce. Ale inak určite "sehenswert..." (01.09.2013)

Vynikajúca Hitchcocková réžia plná dlhých, na svoju dobu originálne komponovaných záberov a dlhých dialógov, presne ako je u Hitcha zvykom. Herecký koncert tu zasa predviedol Michael Wilding. Skrátiť o pol hodinu by nezaškodilo, ale aj tak je to jeden z najlepších Hitchcockov už len pre tú formu brilantnej vnútrozáberovej montáže. (09.05.2010)

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)