Rodinné šťastie

To je tak, když máte od maďarského filmu vysoká očekávání a pak Vás srazí jeho průměrností. Já sice chápu, že to byl záměr samotného filmu, ale onen záměr na mě neudělal žádný výraznější dojem, že bych dokázal říct, na jak kvalitní film jsem koukal. Náhled do života dvou rodin zajímavý, ale to si můžu s někým pokecat na chodbě bytovky a vyjde to na stejno. (11.08.2017)

Všednost, vrah rodin. Scénář si sice vystačí s málem a režisér krásně využívá komorní prostory jediného (obřího) bytu, jinak je ale tohle maďarské konverzační drama naprosto bez náboje. Načrtnuté linie, ze kterých by šlo ždímat situační dialogové peklo (myšleno pozitivně) často jen vyšumí do prázdna, a vyhrocená scéna zde tudíž v podstatě neexistuje. Na co čučet osmdesát minut na pěkně zahrané, ostře realistické rodinné psycho, když z něj na konci ani nemám depku. Nebo aspoň mrazení. (20.01.2017)

Skromný konverzační snímek s nicotným rozpočtem se stal maďarskou filmovou senzací roku 2016. V prostoru jediného bytu a s pouhými šesti herci vzniklo lehce komediální drama s ironickým názvem, kde se naprosto přirozeně řeší základní otázky manželského soužití, péče o děti či krize středního věku. Film podchycuje již svými inteligentně napsanými dialogy a civilními výkony herců, mezi nimiž byl i sám režisér se svou ženou a dvěma dětmi, ale značně mu vypomáhá také v průběhu neustále rozvíjená práce s kamerou střídající velké celky a sledovací manévry pohybujících se postav s výraznými detaily ve vypjatých chvílích, a také hudební podkreslení, díky němuž závěrečná tichá a melancholická část emocionálně sjednocuje celé předcházející dění. (06.01.2017)

"Možno som úplne šťastný, len o tom väčšinou nemám tušenia...". Niekedy naozaj netreba chodiť za dobrým filmom príliš ďaleko... Maďarský herec a režisér Szabolcs Hajdu sa rozhodol, že natočí film, napíše k nemu scenár a ešte do neho obsadí celú svoju rodinu (manželku a deti). Keď sa v jednom byte stretnú dve rodiny, vzniká množstvo dialógov, ktoré otvárajú otázky. Konverzácia dokáže veľmi ľahko skĺznuť do hádok, obviňovania, pretvárky a vzájomného odsudzovania života tých druhých. Aj keď je v príbehu na prvý pohľad najväčší dôraz kladený na dospelých, práve tie malé bytosti v úzadí sú v tomto prípade skutočnými trpiteľmi, ktorí túžia po porozumení. Režisér občas náznakovo, občas až možno zbytočne priamo poukazuje na to, že deti sú iba odrazom rodičov a prostredia, v ktorom žijú. Ak vyvádzajú a kričia, väčšinou za tým netreba hľadať hyperaktivitu, ani s nimi hneď utekať k psychológovi. Kričia, pretože im chýba pozornosť a láska. A kým ju nedostanú, tak kričať ani neprestanú. Tento film je o dokonale všedných situáciách a v tom tkvie jeho sila. Nepozerá sa naň príjemne, snáď aj preto, že je verným zrkadlom dnešnej doby. Tej, v ktorej mnohých práca, vlastné problémy a vlastný egocentrizmus pohlcujú natoľko, že to podstatné nevidia a potreby vlastných detí odsúvajú do úzadia. Predstavte si hrniec plný napätia, ktorý hodinu a pol buble a vy netušíte, či sa nájde niekto rozumný, kto ten plameň stíši. A ak sa tak nestane, tak v jednom okamihu proste vykypí... (06.11.2019)

Rozhodně si k navýšení hodnocení nechávám dveře otevřené, ale zatím mi ta všednost přišla až moc nakažlivá. Asi potřebuju trochu tý šou buď v podobě výjimečných výkonů nebo vybroušených dialogů... Rodinné štěstí chce být tak moc opravdové, že se záměrně vyhýbá obojímu. A ponořit se za 80 minut do každodennosti není vůbec snadný úkol. (03.10.2016)