Bezva ženská na krku

Bylo nebylo, kdesi v malebné středočeské vesničce se potkal nerudný morous s mladou paní učitelkou. Za jejich setkáním nebyla náhoda, nýbrž pan starosta. A tak ji musel nerudný chlap přijmout pod svou vlastní střechu. Jemu se to samozřejmě nelíbí a paní učitelce taky ne, kdo by chtěl spát na hřbitově v bývalé márnici. Jejich soužití s sebou přináší humorné i vážnější situace od začátku poctivě dávkované. Přesně podle starého pořekadla, že co se škádlívá, to se rádo mívá. O další vtipné scény se starají vesnické figurky, které nejsou vůbec bláznivé, ale milé a přívětivé. Jsou zahrané tak, že i ty nejmenší roličky si divák zapamatuje. Každý z nich sem prostě patří, i kdyby řekl jen jednu větičku a šel zase o dům dál. Ondřeji Vetchému podobné typy postav pěkně sednou a je v nich hodně sympatický. Dokonce se tu vysvlékne do půli těla a předvede svou muskulaturu, za kterou se rozhodně nemusí stydět , takže dámské osazenstvo si přijde na své jako jsem si přišla já. Fórečky jsou načasované tak akorát a přiměřené. I na hercích bylo vidět, že se při natáčení příjemně bavily a to se podařilo přenést i na diváky, jestli se to dá říct o novinářích a fotografech, kteří se zúčastnili novinářské projekce 11.10.2016 v kině Atlas stejně jako já a můj doprovod (maminka). Já jsem se smála nebo aleposň pousmívala od začátku do konce. Film je to příjemný, pohodový, svěží a jednoduchý. Není pořeba nad ničím dlouze přemýšlet. Se svou letně romantickou atmosférou se přesně hodí do těchto zakaboněných dnů. Užila jsem si ho. Tenhle typ komedie mi sednul jako ulitý. Zapadám do té škatulky, pro které je určen. A to, že se tady objevují věci, které jsem viděla už někde jinde, mi absolutně nevadilo. Považuje je za klasiku a s tou nemám žádný problém, když s ní někdo vyjde na světlo. Když to dobře funguje, tak nejsem vůbec proti. Přesto, že jsem byla účastnicí novinářské projekce, tak jsem si film užila a příjemně se i s doprovodem bavila. Odcházela jsem z kina příjemně naladěna a cítím se tak ještě pár dní po projekci. Takže za mně a můj doprovod tenhle film svůj účel splnil. Byl fajn. (12.10.2016)

Těžko hledat průměrnější film, vše přesně podle instantního návodu ani na chvíli nevybočí do zajímavějších končin. Jen díky dobrému a sympatickému obsazení se dá více než přežít, ale víc než oddychovku k domácím pracem nečekejte. S ohledem na ostatní české romantické komedie, můžeme být vlastně rádi. (09.03.2017)

Za jiných okolností bych zřejmě sáhnul k nižšímu hodnocení, ale vzhledem k tomu, co jsem v poslední době viděl, dávám tři kousky. Pravda, byla tady celá řada větších či menších pitomostí, ale faktem zůstává, že jsem se mohl docela slušně zasmát, a jako občasného modeláře mě slušně sejmula scéna s lakováním letadla. (01.01.2020)

Další řadový výrobek na poli lehkých českých komedií (doplň libovolný subžánr) - při sledování se necítíte nikterak špatně, ale na konci máte neodbytný pocit, že jste ten film viděli už patnáctkrát. O Češích se někdy říká, že neradi opouští svou zajetou komfortní zónu a jsou podráždění, když se od nich očekává něco odlišného - a jsou tak reprezentováni i svou filmovou produkcí. Je to jako s výběrem nové poličky na zeď: můžete si nechat vyrobit od truhláře originální kus, nebo si ho můžete s trochou šikovnosti uplácat sami, nebo můžete na internetu prohlížet obrázky tisíců poliček a vybrat si tu nejzajímavější. No, a nebo si můžete na zeď plácnout sterilní bílý IKEA kvádr - stojí pár korun, funkci plní dobře a když zavřeme obě oči, možná bude i dobře vypadat. Buďme vděční za každého truhláře, jenž se občas pokusí narušit tradiční řeči o nabídce a poptávce - Tomáš Hoffman bohužel jen zalistoval IKEA katalogem a zahrál na jistotu. Na druhou stranu, v rámci katalogu vybíral docela dobře. Nebýt ve filmu megatrapně provedená linka se školním inspektorem, bylo by to možná i za tři. (27.04.2021)

Vůbec mě nevadí že vesnice byla vykreslena natolik idylicky, že by bylo zhola nemožné aby na takové vesnici někdo nechtěl bydlet. Vo filmech z Američky přeci sledujeme také dokonalé domečky, městečka, vánoční svátky a podobně, tak proč by Češi nemohli mít taky nějaký svůj vzor ideál. Film se mě přesně trefil do nálady a jak jsem pozoroval kolem sebe v kině, tak nejen mě. U filmu jsem dokonale vypnul, scénář ničím složitým neoplývá a tak jsem mohl sledovat to krásné sbližování mrzoutského Ondry Vetchého s krásnou učitelkou Petrou Hřebíčkovou, laskavého starostu v podání Miroslava Táborského nebo například ženskou od rány Pavlu Tomicovou. Zkrátka, bylo na co koukat a kdyby film trval další hodinu a půl vůbec by mě to nevadilo. Tohle prostředí se těžko opouštělo. I ten záporák nakonec dostal pěkně za vyučenou. 80% (07.11.2016)