Ostré předměty

Mrazivá exkurze do jihoamerického vidlákova (jemněji řečeno zapadákova), ve které je směr policejního vyšetřování tak trochu podřizován společenské atmosféře a “světonázoru“ obyvatel tamějšího maloměsta. Při sledování jsem si uvědomil důležitou věc. V poslední době se u nás mluví o tom, jak moc je naše společnost rozdělená. U komunity ve Wind Gap je tomu ale přesně naopak, protože je ve své urputné zatvrzelosti tak semknutá, až z toho skutečně mrazí. Přijde mi, že samotná kriminální zápletka je pro Gillian Flynn až druhořadá, protože stejně jako ve Zmizelé zde vystupuje do popředí zejména manifestace společenských poměrů. Všudypřítomný cynický tón vyprávění (který je v knižní předloze ještě intenzivnější) výtečně podtrhuje tragičnost a absurditu celého příběhu. Tragický je příběh proto, že v něm dochází k vraždám mladých dívek. Absurdní je s ohledem na prezentovanou paletu charakterů (alespoň teda pro mě), protože síla společenského diskurzu je zde až nepředstavitelná a pojem maloměšťáctví získává na americkém Jihu zcela jiný rozměr. Někdy je prostě mnohem důležitější fakt, zdali máte k něčemu “obecné předpoklady“. Jestli jste se něčím skutečně provinili či nikoliv, je v určitém prostředí naprosto irelevantní. Ostré předměty vám v samotném závěru dají ještě dvě pořádné facky a jejich rozuzlení rozhodně není předvídatelné. Přesto je jejich seriálové zpracování v některých pasážích zbytečně rozvleklé a zkrácení alespoň o jeden díl by určitě prospělo. (05.01.2019)

Čeho se Vallee dotkne, promění se ve filmové/seriálové zlato a v tomto případě dost možná taky seriál roku. Kniha měla své mouchy... nedotažené postavy, urychlený konec. Seriál tohle vše spravil a ještě vylepšil. 8 epizod čistého filmového blaha. Valleeho psychadelický střih, hudba a režie. Geniální výkon Amy Adams a Elizy Scanlen. Led Zeppelin. "Don't tell momma". (02.09.2018)

„PÍŠU ČLÁNEK.“ … „O TĚCH HOLČIČKÁCH? PAMATUJU SI TĚ V JEJICH VĚKU. JSEM Z TOHO MOC SMUTNÁ. TOLIK SE TOHO POKAZILO, AŽ MI TO ANI HLAVA NEBERE…“ /// Novinářka mající slabost pro alkohol a ostrý předměty se vrací do rodnýho města. V tomhle zapadákově totiž někdo vraždí mladý slečny. Složitej vztah s matkou, složitou minulost i kostlivce místa zvaného Wind Gap sledujeme pomocí flashbacků, ale i (její) zajímavý představivosti. Poprvý mě kurevsky zamrazilo ve 4. díle. Doufal jsem, že do teď už snad bylo ukázaný všechno míň podstatný a těšil se na zbytek. Ten vztah matky s dcerou je fakt dramatickej. Samotný vyvrcholení je vědomě oddalovaný, což je dramaticky vzrušující. Navíc Amy je zvláštní. Ani sympatická, ale ani odpudivá… prostě nevyzpytatelná. Poslední vražednej díl je spíš zklamáním. Nemůžu pobrat, že se Camille chová jako kravka. Přece doposud všechno nemělo bejt jen vo tom, že je to vypitá děvka. Nebo jsem něco nepobral? Každopádně v soutěži o nejposranější rodinu, budou Crellinovi hodně vysoko! Obdivuju všechny ty filmařský pokusy o předvedení (asi teda) knižních pocitů hrdinky. Jean-Marc Vallée je fakt frajer! Navíc výborná role pro Amy Adams i Patricii Clarkson. A nebudu zastírat, že mě to nakonec dojalo. Příběhově za 3*, ale to ostatní to vytáhlo vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2006 napsala Gillian Flynn, číst nebudu. 2.) Chci se dozvědět víc o ránách, který nebolí, protože když do nich vjede nůž, už tam jsou. 3.) Kdykoliv jsem doma, připadám si jako špatnej člověk. 4.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (10.11.2018)

O jizvách, které si sebou neseme. ___ Klady: Amy Adams už dlouho klepe na mou hereckou topku, tady fakticky ukazuje proč (nedivím se nominaci na Zlatý glóbus), nemohu jinak než nazvat její herecký výkon bezchybným, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen taky výborné (navzdory tomu - nebo možná právě proto? - že bych postavám, jež ztvárnily nejradši zakroutil krkem; vážně, nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký seriálový charakter iritoval tolik jako ten Adořin), Jean-Marc Vallée má bezpochyby svůj osobitý a snadno rozpoznatelný styl (subjektivistického klipovitého střídaní časových rovin), který "našrouboval" na látky, v nichž bolestivá minulost zraňuju i po letech, kterážto volba dává naprostý smysl (a pokud tu někde bude něco mlít o manýrismu, tak ho pošlete za mnou, a já už mu to vysvětlím!). Na druhé straně: Vallée už zkrátka adaptoval lépe (Sedmilhářky), ostatně i Gillian Flynn - měřil-li by se úspěch pouze prodejem, jedna z královen thrilleru pro ženy - už dostala lepší adaptaci (Zmizelá). Musím taky přiznat, že si nejsem jist, zda si takhle minisérie obhájí svých bezmála 8 hodin, mám dojem, že byla-li by zkrácena na polovinu, příběh by se nerozpadl (těch příběhových zákrut tam prostě tolik není, zdálo se mi, že v určitých v momentech převládla emociální tortura hlavní hrdinky). Ale i tak se jedná o seriál, který má - minimálně pro zmíněné herecké výkony a stylistické ozvláštnění - cenu vidět. 70 % (19.02.2024)

Neustálé flashbacky skvěle navozují znepokojivý pocit při sledování. Vallée má tento svůj trademark skutečně dotažený do dokonalosti. Amy Adams si životem omlácenou krásku uhraje s přehledem a Clarkson je jako zrůdná matka také hodně přesvědčivá. Po letech navíc přichází twist, který je jako ranou palicí po hlavě a člověku pak není vůbec dobře. S1: 85% (06.02.2019)