Ostré předměty

Silnej závěr plnej fyzického herectví, z kterého není dobře po těle. Nechápu, jak Camille po tom všem mohla vstát z postele a fungovat. Do detailu dotažená věc, která diváka celých osm dílů pomalu dusí, někdy celkem slušně i tráví, ale rozhodně nenechává v klidu. A ten brutální mezititulkový flashback na úplný konec? (27.08.2018)

Sharp Objects je trochu zvláštny mini seriál. Je to tým, že si pozvoľna buduje atmosféru nejednoznačným a nie práve konvenčným rozprávaním príbehu. Niet sa čomu diviť, pretože na všetko nazeráme zvedavým a pokriveným pohľadom Camille. A tá si nie je istá vôbec ničím. Všadeprítomný cynický tón rozprávania výborne podtrhuje tragickosť a absurditu celého príbehu. Tragický je príbeh preto, že v ňom dochádza k vraždám mladých dievčat. Pridajte dusivú atmosféru, ťaživé teplo, precíznu prácu so zvukom, strihom a máte ďalšiu seriálovú závislosť v mozgu. Amy Adams bola úžasná, svojou úlohu Camille stvárnila dokonale, ale to ma samotného neprekvapuje. Režijne zvládnuté na jednotku, hoci to pre niekoho môže byť roztiahnuté. Skôr by som povedal, že atmosféra sa buduje pekne zvoľna, má vystihnúť náladu ospalého mestečka a charaktery jeho obyvateľov. A to sa darí na jednotku aj vďaka skvelým hereckým výkonom. (Videné: 2018 / Hodnotenie: Epizóda 1,7 ***** / Epizóda 3,5,6,8 **** / Epizóda 2,4 *** ) (05.10.2019)

Miniseriálová adaptace literárního debutu Gillian Flynn je pro mě osobně snesitelnější než román sám. Díky zákonitostem filmové narace totiž ubylo hodně kruté doslovnosti (v románu deklamované vágně a nudně) a přibylo prostoru pro zajímavé charaktery (Vickery, Curry a Jackie O'Neill). Minisérie by dle mého snesla o jeden-dva díly méně, byla by dynamičtější, takto je to hodně pomalá atmosférická pocitovka, která hodně sází na rozporuplnou hlavní hrdinku (balancující na hraně diváckých nesympatií), její neutěšené rodinné vztahy a na repetitivní zobrazení buranského venkova. Velmi zajímavá je opět práce se soundtrackem, který organicky doplňuje vnitřní svět postav, který záměrně ostře kontrastuje s ruchovou bezhudbovou složkou. Vlastně jsem si tuhle hereckou one woman show Amy Adams vcelku depresivně užila a díky jejímu hereckému pojetí Camille zaokrouhluji nahoru! (03.09.2018)

It’s just that whenever I’m here I feel like a bad person. Kdo čeká detektivkové drama ve stylu Gone Girl, ať to radši ani nezapíná. Příběhem nejsou vraždy, osobní konfrontace, ba ani město s tradičně twinpeaksovským nádechem, příběhem jsou protagonistčina naakumulovaná traumata podávaná takřka výhradně nedějově, formou permanentních prostřihů a krátkých flashbacků. Díky tomu se ze seriálu stává patrně nejbezprostřednější a nejpřesnější zprostředkování konceptu psychologického spouštěče, jaké jsem ve vizuálních médiích kdy viděla. A tak ačkoli na povrchu v rovině zápletky se zdánlivě nic neděje, v nemalé míře i díky vynikající Adamsové, z jejíhož každého pohledu vane nepohodlí, deprese a vystresovanost, je každá vteřina natřískaná emocionálním kontextem a i ty nejbanálnější interakce působí jako frontální útok, který má člověk chuť půl dne vydýchávat na gauči s kakaem. (10.04.2019)

Přiopilá, nihilistická reportérka přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah a i pro nás je to v pořadí až druhá otázka - tou záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v místním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams v roli Camille snaží unikat. Nakonec se ukazuje, že jsme sledovali potměšilý horor - o tom, že ženy nemusí být z podstaty hodné a pečující, ale mohou být, stejně jako muži, pragmaticky, zvráceně zlé. (17.09.2018)