Tri billboardy kúsok za Ebbingom

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Mildred (Frances McDormand) je nespokojená s nulovým vývojem vyšetřování vraždy dcery Angely a proto pronajme tři dlouhou dobu nepoužívané billboardy. Nechá na nich vylepit vzkaz (RAPED WHILE DYING AND STILL NO ARRESTS? HOW COME, CHIEF WILLOUGHBY?) pro místního policejního šéfa (Woody Harrelson)... Parádní herecké obsazení v sestavě Frances McDormand, Woody Harrelson a Sam Rockwell. Ve své malé roli dokázala zaujmout Sandy Martin jako Dixonova máma. Samara Weaving (Penelope) vypadala v tmavých vlasech moc dobře. Jednu chvíli jsem přemýšlel i nad nejvyšším hodnocením. (31.12.2017)

„NÁSILÍ A ZLO PLODÍ JEN DALŠÍ NÁSILÍ A ZLO…“ /// Třetí celovečerák Martina McDonagha je jako vždycky originální, a tak trochu zvláštní, plnej černýho, absurdního či ironickýho humoru, suchejch hlášek a kreténů, kteří nechodí pro slůvko "fuck" daleko. Zhruba do půlky film jede podle známejch pravidel, ale pak to chytne vážnější, dramatickou vlnu. Hlášky dojdou a zůstane jen sarkasmus. Pro příběh je to dobře, protože prostě musí nějak skončit a postavy musí mít nějakej vývoj. A taky by bylo záhodno zjistit, kdo je vrah. (Nebo aspoň přinést naději.) O zábavu se staraj osvědčení herci s citem pro dramatický role s černým (nebo tím nejčernějším) humorným podtextem - Woody Harrelson, Sam Rockwell a hlavně Frances McDormand. Trpaslík Peter Dinklage zase parádně zapadá do sbírky bizarních charakterů, který se nesmazatelně vrejou do paměti. A přestože tady nic a nikdo neujde posměchu či znevážení (ironií osudu došlo i k tomu znásilnění), nechybí srdcervoucí vážný okamžiky. Billboardy jsou nejlepším McDonaghovým kusem a doufám, že letos urvou nějakou sochu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu ztrestat policajty (a vypálení stanice považuju za krajní řešení). 2.) Normální humor (třeba ten z českých komedií) mě nebere. 3.) Thx za titule „msiticjoe“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (20.01.2018)

Tři billboardy za Ebbingem, za placatým kamenem, opíchal vrah holce píču až pak chytla plamenem. Holt někomu se zapalujou lýtka, někomu hoří tváře no a někdo holku po mrdu, který byl chtěný jen jednostranně, zapálí a nechá uhořet. A tak tu máme postarší, krapet víc nasranou matku, co na tři billboardy nechá hlásat, jak policie v čele s Woodym stojí za hovno či zkrvavenej chrchel a ty tři billboardy začnou všechny tak trochu srát. Holt pro pravdu se každej zlobí a když Vám někdo takhle silně dává najevo, že umíte hovno, dotkne se to celýho policejního sboru i okolí. Mildred ale má srdce na pravém místě (takže na levé straně hrudníku) a tak jí je naštěstí u prdele, co si myslí okolí o jejím protestu. Navíc sama nese svůj díl viny a kdyby místo řevu "ať Tě cestou znásilněj" dala dceři na taxíka, mohla se s ní hádat dodnes. Takhle se může hádat už jen s bejvalym, se synem, se zástupcem šerifa, s šerifem, s trpaslíkem, s celým Ebbingem a sama se sebou, jelikož pocit viny je svině. Woody si to nechá během filmu projít hlavou, zástupce šerifa lehce pohoří, trpaslík starou Sněhurku neoprcá a celkově všichni se budou nacházet v dost depresivní situaci. Jelikož jsem svině a velmi mě těší, když se průsery dějou konečně i někomu jinýmu než mně, musím uznale pokejvat palicí, že tohle dráma se povedlo jak trojka se dvěma holkama po měsíčním půstu. Jo a pozor, komentář obsahuje bojlery. (25.03.2018)

McDonagh natočil film, kde zdánlivě otevřený závěr přímo skvostně uzavírá proplétající se mozaiku lidských činů a nechává diváka přemýšlet o tom, co právě prožil a co za tím vším má hledat. Neváhejte a běžte na to do kina, něco tak kvalitního už celý následující rok možná neuvidíte. Více zde (12.01.2018)