Tri billboardy kúsok za Ebbingom

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Pořád jsem neviděl všechny filmy všech dob, přesto nemyslím, že existuje moc tak vytříbeně smutno-drsno-komediálních, kde do puntíku fungují jak návaly emocí, vypjatý shoty krve, tak to věčný sundavání a příjemně povznášející fuckovací humor. Woody, Rockwell a McDormandová (i zbytek) září herecky, skvěle se propletou osudy postav, baví to hodně a po celou stopáž. Takže tvrdý, vtipný, podmanivý, lidský, srdceryvný, za mě to nejsilnější kino za dlouho a špičková semi-Americana. Autor kultovky IN BRUGES (žánrově nedaleký mix) už podruhé ultimátně boduje. (18.01.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

„NÁSILÍ A ZLO PLODÍ JEN DALŠÍ NÁSILÍ A ZLO…“ /// Třetí celovečerák Martina McDonagha je jako vždycky originální, a tak trochu zvláštní, plnej černýho, absurdního či ironickýho humoru, suchejch hlášek a kreténů, kteří nechodí pro slůvko "fuck" daleko. Zhruba do půlky film jede podle známejch pravidel, ale pak to chytne vážnější, dramatickou vlnu. Hlášky dojdou a zůstane jen sarkasmus. Pro příběh je to dobře, protože prostě musí nějak skončit a postavy musí mít nějakej vývoj. A taky by bylo záhodno zjistit, kdo je vrah. (Nebo aspoň přinést naději.) O zábavu se staraj osvědčení herci s citem pro dramatický role s černým (nebo tím nejčernějším) humorným podtextem - Woody Harrelson, Sam Rockwell a hlavně Frances McDormand. Trpaslík Peter Dinklage zase parádně zapadá do sbírky bizarních charakterů, který se nesmazatelně vrejou do paměti. A přestože tady nic a nikdo neujde posměchu či znevážení (ironií osudu došlo i k tomu znásilnění), nechybí srdcervoucí vážný okamžiky. Billboardy jsou nejlepším McDonaghovým kusem a doufám, že letos urvou nějakou sochu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu ztrestat policajty (a vypálení stanice považuju za krajní řešení). 2.) Normální humor (třeba ten z českých komedií) mě nebere. 3.) Thx za titule „msiticjoe“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (20.01.2018)

Stačí tři billboardy za městem, že místní policie blábolí a nemaká a věci se dají rázem do pohybu. Pravda, velmi nevyzpytatelného.. McDonagh si ponechal svůj specifický smysl pro humor, nejednoznačné postavy a dialogy prošpikované sarkasmem, navzdory trpaslíkům, co umí alibi na klíč, ubral na podivnosti a od slovutných Coenů si vypůjčil Ameriku, nesnesitelnou lehkost existencialismu a explicitní násilí s černohumorným ocasem. A aby toho nebylo málo, tak i manželku.. Všechny tři dopisy od šerifa Willoughbyho byly nádherné, ale od nich jako by autor nevěděl, jak se z toho kruhu láskyplné zloby vymotat. Možná to bude tím, že to prostě nejde.. (16.01.2018)