Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (452)
Nádherný kousek Divadla Járy Cimrmana, tak hravý, svěží, bublající a zkvétající. Přednáška se věnuje Cimrmanově divadelnímu spolku Lipany, jejich harcováním, jeho předěláváním známých her, nutnému uvádění Vichru z hor na konci představení a jeho radami pro začínající herce. A když někdo z herců vypadne, či zmizí? O tom je nádherné představení Záskok, aneb nepovedená premiéra divadelní hry Šárka, ve kterém exceluje Karel Infeld Prácheňský (skvělý Zdeněk Svěrák) z Budilova divadelního spolku, který ve hře hostuje a má roli Vavrocha. Ale na roli rozhodně nepřipraven čerpá z her jiných, až příliš často musí na scénu principál společnosti, ve hře zvědavý invalida Karásek (Jan Kašpar), aby se hra alespoň částečně dostala do těch správných linií. Vynikající je též šikovatel Vogeltanz (skvělý Miloň Čepelka), když se při verbování do armády na první pohled zamiluje do dívky Vlasty (dobrý Petr Bruckner). A rozhodně mu nevadí, když se z Vlasty vyklube muž. Láska je zkrátka láska. Pak je tu postava doktora Vypicha (Bořivoj Penc), která se nejvíce snaží nahrávat Prácheňskému a tím zachraňovat hru, leč většinou marně. Neboť tu lípu nedáme, paní kněžno! A poddruh Bárta (Marek Šimon), u kterého je vidět, že Cimrmanovi rady pro začínající herce jsou více než nutné. Příjemně zábavné, zurčivě bizardní a já se smál a smál. A Cimrman? Ten také položil základy k rozhlasovým hrám. ()
Ochotnický spolek zkouší a předvádí hru, která je i se svým autorem, s celým spolkem, s hostující hvězdou, průběhem zkoušky i představení a všemi průšvihy s tím spojenými fikcí autora, který je sám fikcí onoho ochotnického spolku, který zkouší a předvádí hru, která… Divadelní perpetuum mobile, jevištní singularita, metaúrovně zakousnuté do vlastního ocasu, až by se jednomu kebule zamotala. — Na záznamu je znát, že v době natočení šlo o prakticky nový kus, psaný už pro porevoluční časy a odehraný s čerstvou neopotřebovanou energií. Stejně ale, jak se tak po letech vracím k druhdy bezvýhradně milovaným „cimrmanům“, přijde mi, že u nich vedle chytře reflektované české malosti vidím i kus nereflektované, lehce alibistické malé českosti, mírné podkuřování publiku, které se rádo pobaví intelektuálně na výši, zvlášť když se mu ta intelektuální zábava tu a tam prošpikuje nějakým tím vtípkem ze čtvrté cenové. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že nikdo se na tomhle specifickém hřišti nikdy nepohyboval s větší grácií než Smoljak, Svěrák, Brukner, Čepelka a spol. ()
,,V Českých Budějovicích by chtěl žít každý...kromě mě teda..." Nejlepší dramatický kus našeho fiktivního génia a jeho epigonského divadelního souboru... Samozřejmě hlavně díky fenomenálnímu Zdeňku Svěrákovi v ústřední roli zaskakující ochotnické celebrity Karla Infelda Prácheňského...(v alternaci s Ladislavem Smoljakem by byla hra nejspíš poloviční...) V téhle postavě doslova exceluje a je cítit, že si ji napsal na tělo... Vzít si na paškál národním obrozením a jeho následnou reflexí (především komunistickou propagandisticky motivovanou literárně vědeckou činností) glorifikovanou úlohu českého ochotnického divadla 19. století je tak originální a vděčný nápad, že tahle parodie ochotničení ve své podstatě osvobozuje. A hlavně vycizelované a mistrně napsané gagy trhají bránice... Dokonalé představení výjimečného divadelního souboru, o čemž svědčí nejlépe fakt, že tvůrci za tuto hru obdrželi Cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994! Tak symbolicky se završila pouť divadelních amatérů z divadla malé formy na Žižkově mezi nesmrtelné ikony českého divadla 20. století... 100% ()
Sledovať v televízii divadelný záznam býva vždy často brutálna nuda, nie tak ale pri Smoljakovi a Svěrákovi. Napriek tomu mi ich humor v tomto diele príliš nesadol, ale to je spôsobené najmä tým neustálym nepríjemným pocitom, že by som to omnoho radšej sledoval v divadle. Asi najmä tú "rozhlasovú hru". Preto takéto hodnotenie. ()
já vám nevím.. čekal jsem od Záskoku podobnou smršť vtipu a nesmrtelných hlášek, jako nabídlo geniální Dobytí severního pólu, ale nedostal jsem ani jedno.. ne, že by to snad místy nebylo zábavné, nebo alespoň úsměvné, ale po většinu času jsem se zkrátka nesmál.. moje druhé setkání s Divadlem Járy Cimrmana tak dopadlo spíš zklamáním.. ()
Reklama